Nájomník

Horory (či psychothrillery) po Polansku mi nechutí, po dokoukání Nájemníka mám takřka podobně jalové pocity jako tomu bylo u Rosemary nebo mladší Deváté brány. A přitom ostatní Polanského filmy v jiných žánrech považuji za takřka geniální záležitosti a klenoty kinematografie. A ještě promiň Romane, ale herecky jsi mě nezaujal už vůbec. U-tr-pe-ní. 60% (19.08.2013)

Polanského ďalšia perla, ktorou sa opäť nebezpečne priblížil k mojej režisérskej top 5!!! To že režisérske umenie ovláda viac než skvele je zrejmé aj v tom ako dokonale dokázal "zrežírovať" sám seba-geniálny výkon:) Film ako taký naväzuje "tajomnou" atmosférou na Rosemary. Polanski sa doslova zahráva s divákovou sugesciou, pričom všetko je ešte podporené nepríjemným a účelným hudobným podmazom alebo kulisou (nikdy by ma nenapadlo, že kvapkanie vody mi príde také desivé!). Polanski dokonca do tak hustej atmosféry včlenil pár podarených vtípkov, aby sa všetko opäť vrátilo do "mystickej" roviny. Záverečná pointa je už len čerešničkou na torte a posledným dielom psychotickej skladačky. Za kamerou je Sven Nykvist, čiže kameramanská extratrieda! Dokonale zobrazená paranoia a po Bitter Moon ďalšia absolútna pecka, bravo Majstre!!! (03.04.2007)

Jo jo, někdy to má nesporné výhody, když člověk bydlí v rodinném domě, pokud možno v přízemi... Pan Polanski mě překvapil tím, jak zvládnul nejen režírovat, ale zároveň i zahrát hlavní roli. Na plátně je prakticky celý film a jde mu to skvěle. Dokonce i ten mejkap mu seknul. Jinak tématu "Byt a jeho vliv na obyvatele" se pan režisér věnoval i ve svých předchozích neméně povedených filmech Hnus a Rosemary má děťátko. (18.11.2010)

Po delší době jsem dostal chuť na typickou atmosféru z dílny Romana Polanského. A té se mi dostávalo ve velmi kvalitní množství zvláště v první polovině, která byla učebnicově zvládnutá ve všech směrech, hlavně co se týče budování napětí a nejistoty. Bohužel v druhé polovině se nesazená laťka příliš dlouho neudržela a najednou bylo té psychologie a mysteriózna příliš moc nad hlavu. Prostě mi ten závěr už neseděl a ta paranoia byla až neuvěřitelně velká bez větších důvodů. Polanski se hlavní role zmocnil kvalitně ale mě samotnému mi tam prostě neseděl. Lepší průměr. (01.04.2013)

Roman Polanski coby režisér přináší do detailů přesně vybudovanou a vygradovanou atmosférou a krásně si s ní pohrává. Vtahuje diváka do zdánlivě obyčejného, spočátku i vlažnějšího dramatu, nechává ho vést pomalým tempem, z času na čas to proloží bizardnějším prvkem („kamenní“ lidé v temné místnosti), či bláznivým vtipem (i díky nepřekonatelnému Bernardu Fressonovi v malé postavičce svérázného kumpána!), přidává mezi tím na napětí, kdy se grotesknost stále více míchá se strašidelně temným prožitkem, až se dostává k silnému rozkladu jedince pod vlivem okolitého prostředí. Skoro všechny vedlejší a epizodní postavy majitelů a sousedů se blýskají tajemným i lehce groteskním nádechem a zároveň přidávají na zneklidnění. Závěrečná scéna v nemocnici se zbouřením základní časové roviny v ději pak nasadila tomuto mysterióznímu příběhu výbornou tečku, vskutku přímo „lynchovskou“! :) Roman Polanski coby herec hlavní role mě už ale tolik nezaujal, coby ňouma a protivný nájemník v první polovině ještě šel, ale se stupňující se psychologickou proměnou hlavní postavy nedokázal utáhnout celý pomale plynoucí film úplně sám (a to je zde na scéně úplně sám velmi často). A taky jsem vůbec nepobral, proč je francouzský film odehrávající se celý v Paříži, od režiséra s francouzskými kořeny a s převažně francouzskými herci, namluvený v angličtině? Ale jinak mě tento osobitý psychedelický, místy až zvrácený thriller poměrně dost zaujal a přinesl opravdu „hustý“ zážitek. [80%] (24.06.2021)