Nôž vo vode

Na to, že Polanski měl tak krátce po škole a malé zkušenosti, vznikl s minimálními náklady působivý film zařaditelný do žánru psychologického dramatu. Polanskému stačí k navození působivé atmosféry tři herci, člun, opuštěné jezero a dvě nadměrně vyvinutá mužská ega. Po dějové stránce film nestojí za řeč, ale ty dialogy a herectví stojí za zapamatování. A především Nůž ve vodě jasně naznačil Polanského možnosti ve velké kinematografii. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2009)

Co zrobić z tym filmem, który trzymam w rękach...? Nejlépe bude ho zkusit uchopit pevně, stejně jako otěže plachetnice či náruč ženy. Rutinní výlet, nečekaný zajíček na cestě a skvělým způsobem se rozvíjející příběh. Film o jachtingu, námořnické etiketě, politice manželského páru, který potřebuje někoho třetího, aby si ujasnil své priority a také o výborném pohledu na lidské vlastnosti. Skvělá psychologická hra s precizní režií, kamerou, výborným herectvím a úžasným doprovodným jazzíkem. Bez diskuze jeden z nejlepších debutů jaké jsem kdy viděl, budu jen rád, když při druhém zhlédnutí vystřelím plný počet. (Challenge Tour 2015) (04.04.2015)

(KSE - P) NŮŽ VE VODĚ drží několik prvenství. Poprvé bylo Polsko nominováno na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film, jedná se o první celovečerní počin Romana Polanského a zároveň část volné trilogie - spolu s VE SLEPÉ ULIČCE a SMRT A DÍVKA - pojednávající o párech, jejichž vztah rozloží třetí osoba zvenčí. Mnohem zajímavější a produktivnější mi ale přijde na toto psychologické drama, klamně inzerované jako thriller, nahlížet v kontextu režisérovy pozdější tvorby. I nadále je totiž pro filmografii jednoho z nejznámějších pedofilů příznačné, že si vystačí s minimem postav, omezuje počet míst, v rámci kterých se zápletka odehrává, a ženské postavy se nakonec ukážou jako ty racionální, ačkoliv je konec po vzoru vyprávění uměleckých filmů nejednoznačný. I stále se ale nezbavil uspěchanosti při vyobrazování změn v jednání postavy, kdy ta není dostatečně psychologicky motivovaná, s čímž se pojí i žánrový zvrat z milostného trojúhelníku do dramatu se záhadou. Ne každému výše popsané sedné, zvlášť když na počátku své tvorby Roman Polanski ještě nesvedl tak mistrně manipulovat s divákem a jeho očekáváním, jakého dosáhl ve své americké tvorbě, kterou ale zatěžuje uzavřenost prostorů. Debut dokazuje, že klaustrofobního účinku svede dosáhnout i v exteriérech s nápaditou kompozicí záběrů. Více - především kontextualizace debutu v Polańského filmografii - zde. (25.01.2012)

První půlku jsem čekal, že se z někoho vyklube vraždící psychopat, a příjemně mě překvapilo, že na takové lacinosti nedošlo. Soupeření dvojice kohoutků ani ne tak o stranou stojící a stále méně pobaveně přihlížející Krystynu, jako o to, čí ego je větší a čí póza udržitelnější, je vyobrazeno životně, ba dá se říci zábavně; v nejednom mužském diváku se jistě ozve potrefený houser. K tomu suverénní kamera a neméně suverénní ságo. (26.12.2012)

Polsko je zajímavá země. Někoho málem přejedete, ale místo, abyste se omluvil, tak ho svezete a dokonce ho pozvete i na loď a to vše jen proto, abyste tomu dotyčnému dokázal, kdo je tady kapitán… :-) Ne, teď chvíli vážně. Mé racionální já, toužící po odpovědích, se neustále ptalo, jaký tohle má smysl? Ale potom jsem pochopil, že to vlastně žádný smysl nemá. Stejně jako v životě jdeme jen proto, abychom šli, plujeme jen proto, abychom pluli… (16.06.2009)