Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Wladyslaw Szpilman je vynikajúci pianista, ktorý žije vo Varšave so svojou rodinou. Po napadnutí Poľska nacistickým Nemeckom sa však ich život tragicky zmení. Ako židia musia nosiť na rukávoch pásky s hviezdou a postupne sú nútení rozpredať svoj majetok, vrátane Wladyslawovho piana, aby prežili. Napokon sa ocitnú na mieste, ktoré vstúpilo do dejín ako Varšavské ghetto... (RTVS)
(viac)Videá (6)
Recenzie (1 111)
Nacisti Romanu Polanskemu velmi tragicky zasáhli do života. Obávám se však, že slovo tragédie není přesný výraz na vyvraždění rodiny. Bohužel nenacházím však žádné jiné slovo. Nenachazím ani žádné slovo k obsahu filmu a proč bych taky měl nacházet slova, když mluvili mé oči jejíchž náplní se na 150minut stali slzy. Slzy, jako vyjádření obrovského nepochopení nad činy odporných a hnusných nacistických zvěrstev na druhých lidech. ()
První polovina pro mě byla sugestivnějším a silnějším zážitkem, než Schindlerův seznam. Zatímco ve Spielbergrově díle události sledujeme z pozice Němce, u Pianisty je to pohled Žida, možná právě proto je to pro diváka nepříjemnější a intenzivnější. I pozdější Szpilmanovo skrývání a neustálé přemísťování a strádání nepůsobí rozvlekle, hlavně díky scénám jako například tichá hra na piano. Nehledě na absolutně famózní výkon Adriena Brodyho, jehož Oskar je rozhodně zasloužený, a já mu věřila každé gesto a každý pohled. Po něm snad stojí za zmínku ještě můj oblíbenec Thomas Kretschmann, který i na malém prostoru dokázal stvárnit věrohodnou postavu a zapsat se do paměti (taky hlavně proto, že to byl mezi německými vojáky jediný "dobrák"). Navíc je celý film proložen Chopinem. Jenže pak přišel konec, který působí vedle zbytku filmu přinejmenším dost suše, představovala jsem si něco jako scénu osvobození z Shawshanku a ono to tady jen tak nějak vyšumělo do ztracena. Velká škoda. Takhle "jen" 80% ()
Kdyby se Polanski tak téměř až autobiograficky nerozmachoval, mohl to být skvělý film. Jenže místo toho, aby se soustředil na velice silný příběh titulního jedince, vložil pan režisér do svého snímku vlastní emoce a vzpomínky, které nemají takovou sílu, ač potenciálu bylo hodně. Brody boduje přímo v astronomických číslech, ale i to je tentokrát málo. ()
Pianista je pro mě těžký film na hodnocení. Takže tohle berte jako takové shrnutí, proč tomu dát plný počet anebo "jen" nadprůměrné hodnocení. Především výkon Adriena Brodyho byl bezchybný, tady není o čem - Oscara si zasloužil a celý film stojí jen na něm. Dále zde je spousta scén, kdy se s tím Polanski nemazlí a ukazuje nám válečnou realitu tak, jak zřejmě byla (mrtvoly na ulicích, hladovění) a to je taky na místě. Jenže někdy se to trochu táhlo a já právě kvůli tomu uvažuju, jak tento film vlastně ohodnotím. Navíc jsem film viděl s dabingem, takže to mi taky občas vadilo… Jsem rozhodnutý. Prozatím zde dávám čtyři velmi silné hvězdy s tím, že si tento film určitě seženu v originále a pak uvidím. ()
Další zdařilá výpověď o otřesných zločinech nacismu. Adrien Brody je v roli opravdu přesvědčivý a hlavně díky němu funguje konečná část filmu, kde se vůbec nemluví a on se jen skrývá před nácky. Přišlo mi to chvílema jak variace na Trosečníka akorát v nacistickém Polsku. Hrůzy jsou tu zachyceny dostatečně, ale v ostatních filmech o druhé světové válce vždycky přišla taková ta katarze z osvobození na konci, a ta v Pianistovi moc nevyzněla. Jsou i lepší filmy o tomto tématu, ale tenhle taky není špatný. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (61)
- "Szpilman" zní v němčině jako "Spielmann,“ což znamená člen kapely nebo potulný zpěvák. Německý důstojník Wilm Hosenfeld (Thomas Kretschmann) se zmíní, že je to dobré jméno pro pianistu. (HellFire)
- Na filme spolupracovalo 16 výrobných spoločnosti z Poľska, Nemecka, Francúzska, Anglicka a USA. (Raccoon.city)
- Adrien Brody (Władysław Szpilman) strávil veľa času cvičením na klavíri. Neučil sa hrať "poctivo", ale cieľom jeho cvičenia bolo, aby jeho stláčanie klávesov vyzeralo tak, že naozaj hrá na klavíri. Po pár mesiacoch mu to išlo tak dobre, že dokázal hrať sám. (Greenpeacak)
Reklama