Pianista

Další film, který nám nevědoucím divákům ukazuje, že Židé to měli za války opravdu hodně těžké... Poslední, co bych chtěl, je nějak tohle téma zlehčovat, ale už asi stý film podle jednoho a toho samého mustru vidět vážně nepotřebuju. Prvoplánově ukazované utrpení naprosto vedlejších postav, které se objeví, zemřou, či zaplakají, a dál už na ně scénář ani nevzpomene, ve mně žádné skutečné emoce nevzbudí. Mnohem působivější je ten téměř postapokalyptický survival ve třetí čtvrtině snímku (kdyby měl celý film takový ráz a atmosféru, byla by to neskutečná pecka!), jenž však trpí jen velice těžko uvěřitelným následujícím děním. Je mi naprosto jasné, proč má Pianista převážně kladné ohlasy (nedotknutelný námět a citové vyděračství zmůžou mnoho), ale kromě prvotřídních hereckých výkonů zde neshledávám nic, co bychom už neviděli jinde a lépe... (19.02.2009)

Život obyčajných ľudí počas vojny v uzavretej mestskej časti vyčlenenej pre ľudí s iným rasovým pôvodom, odlišné postoje jednotlivých skupín obyvateľov k utrpeniu židov, nekonečný strach utečencov, zúfalé skrývanie sa. Hoci mestské gheto bolo kinematograficky spracované viackrát, Polanského verzia je prostredníctvom príbehu jednotlivca veľmi komplexným, drsne surovým pohľadom na skutočne precízne šialenstvo genocídy židovského národa, z ktorého po II. svetovej vojne ostali v Európe žiť nepatrné zvyšky. Príbeh jednotlivca odoznieva dlho po uzretí prostredníctvom jednotlivých veľmi emocionálne silných scén. (03.02.2005)

Na Pianistovi je dobře poznat, že snímek natáčel režisér, který osobně poznal hrůzy války a holokaustu. Výjimečně silná autentická výpověď o osudech Židů za 2. světové války. Narozdíl od Spielbergova oslavovaného Schindlerova seznamu není vykalkulovaný a učesaný, což se ovšem projevuje v poněkud nižším hodnocení. Narozdíl od Spielberga volí Polanski formu komorního dramatu jediného muže, nicméně jde o výjimečný dojemný a výborně zahraný film. Celkový dojem: 100 %. (14.06.2006)

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)

Kedze mam slabost pre filmy z 2. svetovej vojny, a najma tie o Holocauste, je pre mna tento snimok urcitym mementom a stelesnenim (ne)ludskosti, nadeje, tuzob, ale zaroven aj zverstiev a toho, aki sme my ludia k sebe neuveritelne zli. Co viac dodat k tomu bravurnemu snimku. Asi nic, akurat len to, ze je to naozaj kus majstrovskeho diela, ktore nema slabe stranky a mali by ho povinne vidiet vsetci, ktori zabudaju a pripadne ti, ktori maju tendencie popierat bestialnost Herr Fuhrera... (12.09.2006)