Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Wladyslaw Szpilman je vynikajúci pianista, ktorý žije vo Varšave so svojou rodinou. Po napadnutí Poľska nacistickým Nemeckom sa však ich život tragicky zmení. Ako židia musia nosiť na rukávoch pásky s hviezdou a postupne sú nútení rozpredať svoj majetok, vrátane Wladyslawovho piana, aby prežili. Napokon sa ocitnú na mieste, ktoré vstúpilo do dejín ako Varšavské ghetto... (RTVS)
(viac)Recenzie (1 111)
Film, který mohl, a nejspíš i měl být lepší než Schindlerův seznam. Přestože se to nepovedlo, tak se jedná o brilantní film s vynikajícím Adrienem Brodym. Od konečné páté film dělí někdy možná až nepříjemně zdlouhavé scény, ale i tak je Pianista drastický, jak říká Galadriel, poučný a pro mě nesmírně zajímavý. ()
Sice to nebyl nejlepší film o této tématice, pět hvězd si to ale zaručeně zaslouží. Byly chvíle, kdy jsem měl zatajený dech a s napětím jsem sledoval, co se zrovna děje. Příběh pianisty je zfilmován velmi kvalitně a dokonale ukazuje hrůzy holokaustu. ()
Vynikající film a příběh o jednom židovském muzikantě v období druhé světové války. Dalsi film potvrzující zvěrstvo a peklo na zemi. První půlka byla fantastická, ta druhá už se soustředila jen na pianistu, osud jednoho člověka, který půl filmu, cirka hodinu a čtvrt jen živoří a skrývá se a čeká na smrt. To bylo malé zklamání. Mnohem více by mě to zaujalo z pohledu celého polska a osud ostatních Židů, nebo alespoň členů rodiny. Osudy lidí, kteří čekají až peklo skončí a neví jestli přežijí. Konec bych si taky dokázal představit líp, jde o to, do jaké míry se film inspiroval skutečností. Každopádně jde o další luxusní kousek z období války zase trochu jinak. ()
Já osobně moc tyhle příběhy nevyhledávám. Ale tohle je celkem síla. Hlavně ten konec, ale na moje hodnocení nedávejte, pořád je to opravdu silné téma a drama a film je opravdu mistrovsky udělaný, jen nejsem fanda takových filmů takže to neumím ocenit. ()
...kde jsou ty časy Nože ve vodě?... ()
Pianista není špatný film, ale také to není žádný vrchol kinematografie. V této kategorií pro mě vítězem pořád zůstává Schindlerův seznam. ()
celkově mi tenhle snímek přišel poněkud neosobní. možná že kdybych viděl nejdřív tohle a až pak teprve schindlerův seznam, možná, že by mé hodnocení bylo vyšší. takhle dávám 80% za pěkný snímek s několika "charakterovými" vadami... ()
Scény, kdy nacisté "vynesou" vozíčkáře, nebo kdy dojdou nacistovi patrony se zaryjí do paměti jako máloco. ()
Hodně lidí tady srovnává Pianistu se Schindlerovým seznamem. To není špatný film, ale Pianista mi příjde autentičtější. V tom vidím zásadní plus Pianisty. Proto ho hodnotím výš. Dnes, po třech letech, jsem film viděl znovu a na mém hodnocení se nezměnilo vůbec nic. Mnozí tady píšete, že je to zbytečně dlouhý film s mnoha nudnými scénami. Ona je to otázka přístupu k tématu. Ten, kdo nedá dopustit na Greengrasse, toho to nudit může. Je jen otázkou, je-li autentičtější film v podání šílené kamery a šíleného spádu děje, nebo civilní provedení s neuvěřitelně precízním Brodyho výkonem. Já se kloním k Polanskému. Aby vynikla bílá, musí ležet vedle černé. Má-li vyniknout 15 tisíc Hertzů, musí znít současně se dvěma sty hertzy. A má-li vyniknout konkrétní okamžik ve filmu, musí být obklopen okamžiky úplně jinými. Proto nemám rád až tak Greengrassovy filmy, neboť je tam jen bílá nebo černá, zní tam jen těch 20 kilohertz a jsou tam jen divoké scény se šílenou kamerou. Nejsou tam kontrasty. U Polanského ano. A v tom pociťuji obrovský rozdíl. To, že mi nedá Greengrass vydechnout, je jen pro škodu věci. Polanský mi tuto možnost dává. A to je dobře. ()
Jak se nám asi žije když se nás většina narodila po roce 1945? Věru celkem dobře. Tento film si budu přehrávat jen jednou za čas a to proto, že se rád v životě směji a plakat se mě chce jen jednou za čas. Opět se člověk neskonale diví kde lidě v sobě brali takovou zvrhlost. A Polanski je opravdu profesionál. Alespoň pro mě. ()
Motivace vojáků dohnaná ad absurdum skvěle funkčními prostředky. Nejlepší scéna z celého filmu, která je implicitně neskutečně pregnantní. Szpilman si vezme darovaný něměcký kabát a zapomene si ho sundat, když se přiblíží rudá armáda. Tak málo stačí, aby po sobě lidé měli důvod střílet. Není třeba nenávisti, xenofobie, strachu o vlastní život. Stačí mít ten špatný kabát. Pianista si toho tolik prožil jako oběť a přesto ho málem zastřelili jen pro to, že na sebe oblékl kůži německých důstojníků. ()
méně promyšlené než Forest Gump nebo Zelená míle, silné v detailech, ale slabší jako celek, s několika (dosti dlouhými) hluchými místy...na druhé straně Adrian Brody brilantní, zkrátit stopáž o nějakých 45 minut a bylo by to za plný počet ()
Bohužel příliš dlouhé => chybí rytmus a tempo. Jinak skvělé a pro mě lepší než Schindlerův seznam, který má se svou délkou stejný problém. 75% ()
Jeden z těch lepších filmů, který podává válečné hrůzy poměrně přístupně i pro mladší generaci, pochopí to i děti. Film je plný napětí, tragédie, ale i krásné hudby a skvělých hereckých výkonů (Adrien Brody), nemůžu, než dát plný počet hvězdiček... ()
Nejlepší film všech dob na téma židovské otázky ve II. světové válce. Kam se na to hrabe Spielberg se svým amatérským komerčním trhákem! Zde je nesporná autentičnost, ať už v námětu, nebo zážitcích režiséra, proti Holywoodské "pohádce". ()
Pohled na ruiny Varšavy za německou nemocnicí byl impozantní. To se Polanskimu povedlo náramně. Hrdina přeleze zeď a prásk... velmi působivé. I Oscar za hlavní mužskou roli z tohoto roku je ve správných rukou. Adrien Brody s nosem hodným žida nejvyššího si ho bez diskuze zasloužil. ()
Skvělý Adrien Brody na sebe strhává veškerou pozornost, děj se točí kolem jednoho člověka a jeho prostřednictvím zároveň okolo všech. K tomu výborná Chopinova hudba a scéna s opuštěnými kufry. Pro mě určitě nejlepší film o holokaustu. ()
nechapu jak muze nejakej pitomec tomuto filmu dat 3*, lidi vzbudte se a prestante si hrat na neco co vubec nejste !!!!! nechapu jak muze nejakej pitomec hledat neco vic na tomto filmu, film ma byt zazitek, ma v cloveku vzbuzovat nevsedne a krasne emoce ale kdyz sem nabehne nejakej hnup a hleda v takovemto filmu definice tak opravdu je to pateticke, rikam vam a prosim vas jeste jednou, prestante si hrat na znalce !!!!!! ()
Tušil jsem to, vyhýbal jsem se tomu pár let, dnes na to přišla řada. 150 minut filmu, ve kterých se 110 minut Szpilman ukrývá, koupe se, jí, kouká z okna, otevírá plechovku, pije, hraje na klavír, leží se žloutenkou, přesouvá se z místa na místo. Schindlerův seznam je dokumentaristicky důsledný velkofilm, dechberoucí památník oné doby, který zeširoka mapuje a oživuje tehdejší holocaust. Druh filmu, po kterém to mohou ostatní filmaři na dané téma zabalit. Uvěřitelný, přesvědčivý. Ne, ještě tu máme příběh Pianisty, to se bude kritikům a následně divákům taky líbit. Jen další druhotný příživnický film z druhé světové války, niterná kapitolka, která se snaží hrát na city očekávanými záběry na zabíjení nevinných lidí a konfrontovat je s bezbrannou citlivou uměleckou dušičkou umístěnou do vyzáblého Brodyho s očima psa žadonícího o jídlo. Chtěně odlišné pojetí války z pohledu jedné osoby vůbec odlišné není. Otevřené střílení do hlav, stavění ke zdi a pálení mrtvol vidí Polanski jako nutnost, v jeho provedení to ale vyznívá zbytečně, stejně jako celý tento film. Jo a ještě - v tom filmu není jediná silná/památná/dojemná scéna. ()
Tento film som už videl keď som bol menší. Vedel som že je super, ale až teraz som docenil jeho kvalít. Úvod filmu sa začína čiernobielymi obrazmi. Sledujeme reálne zábery miest z Varšavy. Pokojné ulice plnými chodcami nám doplňuje klavírna hudba. Následne vidíme hlavnú postavu, ktorá hraje na klavír. Po pokojnej hudbe nastáva chaos zaznením výbuchu. Je pozoruhodné ako hlavná postava sa nezaoberá vážnosťou situácie, ako aj polovica mesta. Niekde zúri vojna no nikoho nenapadne, že by práve ich malo postihnúť nešťastie. Ľahkovážnosť celej rodiny Szpilmanovcou je citeľná pri večeri, kedy všetky udalosti nadľahčuje otec. Časom zisťujeme, že vojna zasiahla najhorším možným spôsobom. Už sa nebojovalo len na hraniciach. Vojna zasiahla životy nevinných ľudí. Zhromažďovanie židov do gett a transport do táborov, boli, sú a budú najstrašnejšie veci z druhej svetovej vojny. Celú túto udalosť nám sprostredkováva režisér cez túto rodinu. Film poukazuje na hrôzy vojny vo svojej najčistejšej podobe. Nič neprikrášľuje, nič nepridáva. Emocionálne svojou surovosťou pôsobí na diváka. Sledujeme tak dej udalosti, kde sa čo raz viac bojíme o hlavnú postavu. Skrz ňu sa prizeráme cez štrbinky dier rozbitých budov na hrôzy vojny. Režisér pracuje so všetkými možnými prostriedkami, aby navodil čo najvernejší pocit z vojny. Riešenie farebnosti v obraze je tiež pozoruhodná. Šedé depresívne farby, sú po celú dobu od kedy cítime vojnu v ich obydliach. Boli však miesta kedy farbotonálne sa zmení scéna zo šedej do farebnej. To napríklad ako židia pracujú na oplotení a hneď cez plot je mesto, ktoré rozkvitá farebnosťou obrazu. Nie je to priamo povedané, ale týmto vizuálnymi hrami farieb vyvolávame taktiež pocity. Či hranie na piane, kedy zabúda na problémy. Svietenie postav, kulís, prostredia je tak výrazné, že nedá sa to nevšimnúť. Veľmi sa mi to páčilo. Režisér pevne rozpráva tento príbeh. Po prečítaní si životopisu Polanskeho viem, že sám prežil nástrahy vojny. To vysvetľuje prečo tento film je až tak dobrý. Typograficky presne obsadzuje hercov do svojich úloh, nikto tam nie je umelý. Máme pocit od začiatku ako keby sme boli na mieste činu.Boj sa neodohrával len v meste ale aj v Szpilmanovej hlave. Najhorším trýznením pre tohto umelca bolo keď ho umiestnili do bytu s pianom so slovami: „musíš tu byť potichu“. Jeho pohľad na piano je zdrvujúci. Vidíme sa meniaceho sa Szpilmana z bezstarostného pianistu na trosku. Od oblečenia, výzoru ako takého až po postavu, od toho že nemá čo jesť, nám je čo raz viac ľúto. Je toho ešte veľa čo všetko je na tomto filme úchvatné. Dalo by sa o tom veľa ešte filozofovať. Jedno je ale isté, že režisér Polanski natočil jeden z najlepších životopisných vojnových filmov súčasnosti. Pianistu by mali púšťať povinne na základných školách. Je dych berúce ako realisticky je tento snímok poňatý vizuálne aj udalosťami. Zaplavoval ma žiaľ v očiach keď som videl ako nezmyselne boli brané životy. To uvedomenie si že to bol fakt, ma ešte viac vnútorne ubíjalo. 90% () (menej) (viac)