Hnus

Filmové rozklady osobnosti mě občas zaujmou, občas vůbec ne. Repulsion se to povedlo tak nějak napůl. Místy je tento Polanskiho snímek opravdu působivý a znepokojivý, větší část stopáže mě ale příliš moc povedená nepřišla. Výkon hlavní hrdinky je přinejmenším pochybný, nepodařilo se mi dostatečně se do ní vcítit. 6/10 Horror movie of the Year (26.01.2011)

Brilantní psychologický majstrštyk mladého Polańskiho a božská mladá Catherine Deneuve ve své životní roli (aspoň tedy podle mne). Film, který jsem si zamiloval hned napoprvé kdysi hodně dávno v pražském Ponrepu. Jeho obsah si můžete přečíst v podrobné anotaci, já bych rád jen vyzdvihl své oblíbené momenty: Geniální záběr na rodinnou fotografii, na které Carol už jako malá dívka stojí jakoby duchem nepřítomná s pohledem kamsi mimo, zatímco zbytek rodiny se usmívá do objektivu. Carol nehybně sedící na lavičce na ostrůvku uprostřed křižovatky a strnule zírající na prasklinu v betonu. Postupně hnijící bezhlavý králík, připomínající nedonošené dítě stažené z kůže. Králičí krvavá hlava v Carolině kabelce. Carolina bezeslovná odpověď svícnem vlezlému a otravnému nápadníkovi. Carolina bezeslovná odpověď břitvou na nechutné návrhy slizkého pana domácího. Ruka čouhající zpod postele. A na závěr opět rodinná fotografie s působivě zvětšenou malou Carol... Proč jen muselo být v okolí ubohé Carol tolik všelijakého hnusu? (28.12.2013)

Jen velmi zřídka se vidí tak soustředěný, psychiku pitvající film. Catherine Deneuve není jenom krásná, ale do svojí role se dokáže i ponořit a vytvořit z filmu one woman show. Hypnotické tempo snímku je proloženo mnoha surreálnými záběry, které ještě více přispívají ke gradující a stísněné atmosféře (Polanski je Pan režisér). Hnus není film, který má za úkol diváka bavit, jeho dopad je cíleně opačný - provokativní a zneklidňující cesta za hranice běžné mysli. 9/10 (23.06.2009)

Hnus je Bergmanovka jak vyšitá. Dvě sestry, co spolu neumí vycházet, psychické poruchy, děsivé scény.. A také to je (bohužel) film, jehož příběh se dá shrnout do té nejjednoduší věty, obsahující jen podmět a přísudek: Žena se zblázní. Nic jiného se tam opravdu nestane; celou hodinu a čtyřicet minut sledujeme pozvolný přechod od malých podivnůstek jisté slečny k jejímu bestiálnímu řádění. Slovo pozvolný je tu opravdu na místě, ostatně kvůli tomu je mé hodnocení průměrné. Sledovat několik minut Catherine Deneuve jak leží na posteli a kouká do blba nebo jak sedí v autě a kouká do blba nebo jak je v práci a sedí a kouká do blba, to mi chtě nechtě po vyčerpávajícím dni zavíralo oči. Na druhou stranu nižší hodnocení dát také nemohu, protože když už se tam něco konečně stalo, tak to stálo za to. (02.10.2008)

Psychologický film o té nejšťavnatější frigidě, jakou jsem kdy viděl. Ona Catherine Deneuve je popravdě asi tím hlavním, kvůli čemu jsem se na to vydržel v pohodě dodívat až do konce. Když říkám frigidní ženská, tak tomu asi ještě přidávám, protože on ten film je o krásné ženské, které se tak hnusí muži, že z té své alergie na chlapy zmagoří. Kdyby tam nebyl takový kus, jakým Deneuve kdysi bývala, tak bych si asi tak od 15 minuty přál, ať si ta husička podřeže žile, nebo si hodí mašlu hned na začátku, abych se já mohl místo tohoto věnovat něčemu jinému. Psychologická stránka filmu, pomalá Polankého kamera a jedna super scéna s břitvou jsou atributy, proč na film mrknout, ale já ho hodnotím pouze jako průměrný a doporučil bych daleko více Possession. (01.01.2014)