Rosemaryino dieťa

Horor, který nesází na scény typu "hrdinka otevře skříň, něco si vezme, zavře skříň a... PANEBOŽE, NĚKDO SE TAM MEZI TÍM POSTAVIL!", ale který vsází na hutnou atmosféru, kterou kdybyste chtěli krájet, museli byste použít nůžky na plech. Rosemary's Baby je prakticky dokonalý horor a geniální film, který vás donutí pochybovat, alespoň po většinu jeho stopáže, o tom, jestli to je či není pravda. Samotný závěr, kde je vše moc vysvětleno, se mi v první chvíli moc nelíbil, abych pravdu řekl, ale zde se ukazuje něco, co je silnější než fakt, že SPOILER!!! váš syn bude zřejmě vládnout v pekle :-) KONEC SPOILERU! a totiž, mateřská láska. Opravdu skutečný masterpiece. Film, který se nebojím označit za kultovní a film, který děsí tak trochu jinak než moderní horory, lépe. 100 %. (21.07.2011)

Neumím si představit, jak bych se cítil, kdybych vyfasoval opačné pohlaví, ale i tak jsem si málem okousal všechny nehty a žaludek se mezitím pokoušel o olympijský strečink. Polanski, co se týče napětí, těžce ruluje a smyčku umotanou z paranoie, strachu a bolesti stahuje pěkně pomaloučku, aby každý detail jak-se-patří vyniknul. Jen s tím závěrem nejsem vzhledem k vnitřnímu křiku "Zabij dítě... a tu bandu důchodců taky!" dvakrát kompatibilní. (19.02.2010)

Na celém fenoménu Rosemary oceňuju hlavně fakt, že Polanského adaptace vznikla tak brzy po vydání Levinova textu. Tím byla zachována autentická atmosféra celého příběhu. Nicméně u Levina je radost probírat se těmi margináliemi ze života jednotlivých partají v domě a proměnami mladého manželství Rosemary a Guye. Celá spontánní paranoira přichází na řadu až v závěrečné části knihy a do té doby by si čtenář mohl myslet, že se jedná jen o obyčejnou selanku sepsanou pro potřeby společenské kritiky. Závěrečná smršť pak zcela mění literární žánr a knihu nelze do poslední stránky odložit. Film je pak spíše Levinovým textem okouzlen a zásadně nic nemění, chyběla mi pouze kapitola Rosemaryho vzdoru, ve které ji Hutch půjčí auto a chatu, aby si mohla promyslet, jestli s Guyem i nadále zůstane. Takto Rosemary s tváří Mii Farrow zůstává mnohem plošší postavou, což je docela škoda. A s novým účesem pak ztrácí i veškeré půvaby, ale to je zase naprosto v pořádku. Docela se ještě těším na ten televizní sequel - jestli v něm pokračuje Minnie se stejnou odpornou tváří, tak to už samo o sobě bude peklíčko. (22.11.2012)

Velice silný film od kterého musel nestydatě kopírovat Taylor Hackford když točil Ďáblova Advokáta. Těch podobností je tam tolik že to už neni ani nápadný ale spíš to bije do očí. Roman Polanski opět nezklamal a herci v tomto filmu taky ne, zvlášť se mi líbila role Rosemaryina manžela ten to zahrál fakt dobře, no a pak je tu ta baba ze sousedství :-) Atmosféra by se dala krájet a Mia Farrow vypadá proti těm všem zvrhlejm důchodcům opravdu bezbranně. Skvělý zážitek srovnatelný snad jen s "The Omen." Všem milovníkům silné atmosféry a hororu nelze jinak než doporučit. (08.04.2005)

Jeden z mála legendárních hororů, který vás nezklame. Na každém kroku člověk slyší jak Vymítač dábla je úžasný horor, ale pro je Rosemary mnohem lepším filmem, který pracuje celých 136 minut a ne jen při zvucích hudby Mika Oldfielda a nebo během otáčení hlavy jedna "dívenky" v posteli. Rosemary vychází z knižní předlohy a Roman Polanski našel výborné herce, kteří tento film šperkují většinou životními výkony. Mia Farrow, John Cassateves a nebo Ruth Gordon. Tihle jména vám dnes možná nic neříkají, ale v tomhle filmu si jejich pohledy, jejich chování a jejich obličeje zapamatujete. Mrazivý závěr filmu, který dokazuje sílu lásky matky k dítěti je dokonalým zakončením a z Rosemary má děťátko dělá vyvážený mrazivý horor, který vás svou atmosférou donutí přestat šahat do misky s popcornem... (28.10.2006)