Rosemaryino dieťa

Zpočátku výborné psychologické drama, v závěru pak jednoznačně přiznaný horror, s perfektně hustou atmosférou kultovních "satanských" filmů 60. a 70. let. Literární předlohu mám však přece jen o něco raději (a také podobný film "Omen" na mě zapůsobil víc), takže nemůžu s čistým svědomím hodnotit plným počtem. 80% (15.04.2009)

Thriller Romana Polanskiho o příchodu Satana. Celý film (vyjma posledních deseti minut) nám režisér něco naznačuje a nechává na nás, abychom si vytvořili nějaký vlastní úsudek. Je Rose blázen? Nebo jsme blázni my? Je to jen sen nebo realita? Divák je v pozoru a napnutý jako struna a čeká na závěrečné rozuzlení, které mě však poněkud zklamalo. Možná by bylo lepší, kdyby Polanski nechal konec otevřený. Každopádně jde o klasický a hlavně kvalitní snímek, který má vynikající atmosféru a v jistých scénách (například ta v telefonní budce) mi silně připomínal Hitchcocka. Herecké výkony, jak Cassavetese, tak Ruth Gordon, stály za to, ale Mia Farrow předčila všechny. Její roli matky by jí mohla závidět i Angelina Jolie. A než se nechala ostříhat, líbila se mi i jako ženská. Pěkný film, který rozhodně nezklame. (16.03.2010)

Věrná adaptace knihy, která buduje atmosféru pěkně kousíček po kousíčku. snad až příliš pomalu, ale o to sebejistěji. Polanski je zručný režisér a zejména s početím malého sataňátka si poradil výborně, škoda, že podobných scén nebylo ve filmu víc, neboť normálních konverzaček si divák na poli více než dvou hodin "užije" až až. Na hororové atmosféře se zkrátka mohlo přitvrdit, zážitek je oproti knize méně barvitý a méně strašidelný. Film pracuje zejména s emocemi Rosemary, které se mu více méně daří přenášet i na diváka (úzkost, paranoia). Mia Farrow na tom samozřejmě nese značný podíl, bohužel celkově to není úplně ono, zejména závěr filmu působil spíše jako parodie toho knižního. 6/10 (15.08.2008)

Geniálně gradující paranoia je největší devízou této satanské klasiky, spolu s krásnou Miou Farrow a zákeřně civilním lookem. Naproti tomu závěrečnou scénu považuji za pořádný přešlap, její doslovnost a protahovanost předchozí mrazivou krasojízdu sráží. Škoda. Polanski hodně staví na anonymitě nového prostředí, do něhož se titulní pár přistěhoval, a daří se mu s pomocí scénáře, plynule přitlačujícího na pedál nervozity, budovat slušné napětí. Možná i tenhle fakt se ale podepsal na jisté unylosti, která v mých očích spolu s nevhodným zakončením sebrala filmu pátou hvězdu. (11.12.2008)

Pro mě celkem silný šálek kávy na sobotní večer. Horor, který si vystačí s pouhými dvěma hororými scénami. Zvláště při závěrečném vyústění by se ve mě krve nedořezal. Očima jsem tlačil kameru aby se podívala do kolíbky. Chápu že někomu může přijít film dost nezáživný, ale já mám to napětí a čekání na NĚCO prostě rád. (04.12.2010)