Rosemaryino dieťa

Ako tak pozerám STIGMY alebo KONIEC DNÍ a vidím, čo si Hollywood myslí o satanských hororoch, neviem, či mám byť podráždený alebo sa smiať. V 60. rokoch bola situácia drasticky odlišná. V prospech veci, žánru i diváka. ROSEMARY MÁ DIEŤATKO je takmer majstrovské dielko (nielen v hororovom žánri) a jeden z troch pilierov satanského hororu (neskôr prišiel ešte OMEN a VYHÁŇAČ DIABLA, všetky tri mimochodom boli natočené podľa kníh). Levinova novela (v Čechách vyšla v jednom zväzku s ďalšou jeho klasikou, Stepfordskými paničkami) a musím povedať, že ako knižka, tak Polańského filmová adaptácia sú skvelé. Odlišujú sa od seba v podstate len koncom... ale ťažko povedať, či je lepší knižný, alebo filmový. Aj to svedčí o tom, s akými perfektnými horormi máme dočinenia. (07.06.2009)

Ještě před tím, než se za několik měsíců budeme společně vztekat nad další zbytečnou seriálovou adaptací, si raději honem rychle připomeňme lehce hororový originál Romana Polanskiho. Zároveň ale musím důrazně varovat všechny budoucí maminky, aby se pokud možno obrnily notnou dávkou kuráže, a neusedávaly k televizi bez svých mužských protějšků. Láskyplný příběh podezřívavé Rosemary v podání Mii Farrow bere dech i po více než čtyřiceti letech nehledě na skutečnost, že snímek jednoduše nestárne. (08.01.2014)

║Rozpočet $2,3milióna║Tržby USA $33,395,426║Tržby Celosvetovo $33,800,000║ Celý čas som sa nevedel v tomto filme nájsť, vôbec mi dej a prevedenie filmu nesadlo, prišlo mi to akési zdĺhavé a snové sekvencie tiež moc nezapasovali do deja, herci, kamera fajn a to je asi tak všetko. /40%/ (18.02.2010)

Klasický horor 60. a 70. let. Hutná atmosféra, propracovaný děj a pikantní rozuzlení. Přestože jsem věděl, jaké že to bude mít Rosemary děťátko, tak to, co se ve filmu odehrálo už snad v nynější době není možné napodobit. Možná zbytečně dlouhé, ale na druhou stranu ten děj a jeho vyvrcholení stojí za to. Když porovnám s podobnými filmy z té doby - Přichází Satan! a Vymítač ďábla, tak tento je bohužel nejslabší. 65% (18.04.2010)

Neumím si představit, jak bych se cítil, kdybych vyfasoval opačné pohlaví, ale i tak jsem si málem okousal všechny nehty a žaludek se mezitím pokoušel o olympijský strečink. Polanski, co se týče napětí, těžce ruluje a smyčku umotanou z paranoie, strachu a bolesti stahuje pěkně pomaloučku, aby každý detail jak-se-patří vyniknul. Jen s tím závěrem nejsem vzhledem k vnitřnímu křiku "Zabij dítě... a tu bandu důchodců taky!" dvakrát kompatibilní. (19.02.2010)