Jeremiah Johnson

Cesta, kterou jdeš, je ta, kterou sis zvolil. Čekáním na další den, jen ztrácíš ten dnešní. Nečekal jsem nic, dostal jsem vše. Příběh tak jasný a čistý, jak horský potok. Psaním nějakého delšího komentáře bych jen tento potok zašpinil. Podívejte se sami! Jsou příběhy, které se vypráví mlčením. Útěk do divočiny pro dospělé. (12.04.2012)

Herectví Roberta Redforda jsem měl vždycky rád a ještě nikdy jsem ho neviděl v nějakém filmu, kde by byl špatnej. Málo takových frajerů. Zde hraje dobrodruha a trapera, který putuje nádhernou divokou přírodou a žije si svůj vlastní nezávislý život. Veselý i neveselý. Působivost snímku nechybí, dechberoucí je zejména část přejezdu přes indiánské pohřebiště. Sydney Pollack + Robert Redford = záruka kvalitní podívané. Jako bonus navíc kamera Dukeho Callahana, který se pak blýskl i v Barbaru Conanovi. A v neposlední řadě též hudba a krásné baladické písně. Zajímavostí určitě je, že se na scénáři podílel John Milius. (14.07.2022)

Do určitej miery to pôsobí ako taký predchodca Costnerovej Diskotéky s vlkmi. Ale indiáni tu sú upozadený a predstavujú hlavne skryté zlo. Film sa sústredí hlavne snahu hlavného hrdinu prežiť v tej divočine. Vzťah s indiánkou a synom bol až príliš uponáhlaný a posledná štvrtina venujúca sa pomste, bola strašne naťahovaná. Bolo to už len nekonečné čakanie na koniec. Redfordova charizma na mňa zďaleka neúčinkuje ako Costnerova, takže pri ďalšej volenke si radšej znova zatancujem s vlkmi ako s Johnsonom. Ale ten jeden ploužák stál za to. 6/10. (26.11.2021)

Jeremiah Johnson není jenom film o jednom z amerických mýtů, je to film o tom, jak moderní mýty a legendy vznikají, že mají obvykle reálný základ, který je možná zajímavější než to, co z něj na konci vyrobí popkultura. Sledujeme postavu osamělého muže, který se bez zkušeností, ale s velkým odhodláním, vydává v polovině 19. století na stále ještě divoký americký Západ a postupně se stává tvrdým zkušeným zálesákem, jedním z průkopníků bílé civilizace. Zároveň se stává pro své okolí hrdinou a hlavní postavou vyprávění od táborových ohňů. Dnes můžeme v Johnsonovi vidět prototyp opravdového muže, takoví už dnes nejsou, protože není dostatek divočiny, samoty a odhodlání snášet hlad, zimu a absenci moderní medicíny. Snímek zároveň zajímavým způsobem popisuje vztah bílého lovce a původních indiánských obyvatel. Po dlouhé desítky let americké westerny podávaly obraz krutých divochů, kteří brání pokroku moderní civilizace a nejpodlejším způsobem ohrožují křesťanské osadníky. Od 70. let pak postupně tenhle obraz vystřídal pocit multikulturního studu, který naopak líčí Indiány jako oběť bezohlednosti a hrabivosti rozpínavé bílé civilizace. V Polockově filmu jsou tyhle ideologické pohledy potlačené, režisér je zkrátka líčí jako logický konflikt dvou odlišných civilizací, kdy ani jedna z nich nepředstavuje nějaké zlo nebo dobro podle dnešního hodnotového žebříčku. Obě strany se zkrátka snažily hájit své zájmy a jednat podle svých tradic a zkušeností. Zvítězila logicky ta, která byla přizpůsobivější, dynamičtější a technologicky vyspělejší. Polock svůj film natočil jako pomalu plynoucí baladu, kde dává naplno vyniknout krásám amerických hor a vzdává hold chlapskému přátelství, kdy setkání dvou lovců v divočině se obejde bez přehnaných emocí a jen s nejstručnějšími proslovy, ze kterých je ale cítit velká vzájemná úcta. Redford svého trapera zahrál s obvyklou profesionalitou a režisér náležitě využil jeho sympatický vzhled. Nevím, jestli přesně odpovídá Polockův pohled realitě Skalistých hor oné doby, ale přinejmenším divoký Západ tak vypadat mohl. Celkový dojem: 90 %. (05.08.2011)

Způsob, jakým hledáš, je způsob, který si vybereš. Den, kdy otálíš, je den, kdy prohraješ. Sluníčko nebo hrom, člověk se bude vždycky divit. Tam, kde fouká spravedlivý vítr. Indián říká, že marně hledáte to, co nemůžete najít. Říká, že najdeš tisíc způsobů, jak si utéct. Indián to nekřičel, řekl to v písni. (31.08.2020)