Duša

Je to tak iné ako som očakával, že som sa nejakú dobu nalaďoval na niečo, čo som myslel, že neuvidím. Vizuálne ide podľa mňa o ešte lepší kúsok než V hlave a samozrejme má režisér právo na to, aby sme si na jeho predchádzajúci film spomenuli, predsa chce byť režisérom auterským. Sekvencie v ríši duší patria medzi vizuálne a nápadovo to najlepšie, čo kedy Pixar vyprodukoval. Na zemi je to skôr "iba" nadpriemer, ale kontrast medzi oboma prostrediami ich ešte lepšie spája v jeden koherentný celok. Asi sa k Soul onedlho vrátim, nie som schopný vzhľadom na očakávania utriediť si všetko poriadne V HLAVE, môj mozog potrebuje niektoré veci vidieť znova a DUŠA utriediť si emócie. Najlepšie samozrejme v kine, dúfam, že sa dočkám. (08.01.2021)

Další pixarovka, jejíž příběh lépe ocení spíš dospělejší část publika. Příběh samotný sice není tak výborný jako u nedávného V hlavě, ale to bych snad nebral jako výtku. Pixar si prostě nastavil laťku hodně vysoko. Technické provedení je samozřejmě opět dokonalé, přičemž bych se vzhledem k tématu rád zastavil u hudby. Zavedená dvojice Trent Reznor a Atticus Ross mi totiž k filmu o jazzovém hudebníkovi moc neseděla. Ale ve výsledku jejich muzika k sobě s jazzovými improvizacemi Jona Batisteho pasovala dokonale. A samozřejmě, pokud by všechna hudba vycházela z jazzu, tak by to ve filmu nevyniklo. (25.06.2021)

Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v ní můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi prostě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)... (16.01.2021)

Asi nejslabší film od Pixaru. Téma smrti však bylo mnohem lépe zpracováno v Coco, téma vědomí ve V hlavě. Tohle bylo takové šedé, bez života, bez nápaditého pojetí. Existenční drama není úplně vhodný žánr pro Pixar, ta duše z názvu tomu spíš chybí. Možná kdyby to nemělo happyend, působilo by to ve výsledku přijatelněji. Na děti je to moc filozofické (pochmurné) a na dospělé je tam moc mluvící kočky. Zůstalo to tak nějak na půl cesty, kde to neuspokojí nikoho. (04.02.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)