Duše
Soul
Soul
Soul
Soul
Obsahy(1)
Duša predstavuje stredoškolského učiteľa hudby Joa Gardnera, ktorý získa šancu svojho života hrať v najlepšom jazzovom klube v meste. Ale jeden malý chybný krok ho zoberie z ulíc New Yorku do Veľkého pred – fantastického miesta, kde nové duše získavajú svoje osobnosti, vlastnosti a záujmy predtým než idú na Zem. Rozhodnutý vrátiť sa do svojho života, Joe spojí sily s drahocennou dušou 22, ktorá nikdy nerozumela príťažlivosti ľudských skúseností. Ako sa Joe usiluje ukázať 22 čo je úžasné na živote, môže pritom získať odpovede na niektoré dôležité otázky života. (Cinemart SK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (429)
Asi nejslabší film od Pixaru. Téma smrti však bylo mnohem lépe zpracováno v Coco, téma vědomí ve V hlavě. Tohle bylo takové šedé, bez života, bez nápaditého pojetí. Existenční drama není úplně vhodný žánr pro Pixar, ta duše z názvu tomu spíš chybí. Možná kdyby to nemělo happyend, působilo by to ve výsledku přijatelněji. Na děti je to moc filozofické (pochmurné) a na dospělé je tam moc mluvící kočky. Zůstalo to tak nějak na půl cesty, kde to neuspokojí nikoho. ()
Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. ()
Snímek Soul od studia Pixar je zřejmě tím nejdospělejším animovaným snímkem z jeho stáje, jelikož režisér Pete Docter zde bravurně rozestírá témata smrti či životního účelu, ale také nových začátků a uvědomění si, že život je jedna velká krásná jízda, kterou bychom si měli užívat na maximum. Celý tento koktejl obestírá precizní animace s dokonale lícujícím jazzovým soundtrackem, jež celému snímku dodává velmi neotřelý a vkusný punc. Přičtěte si k tomuto všemu i originálně zpracovaný svět Neznáma s jeho Mentory nebo novými dušemi a vznikne Vám nádherně vyladěný snímek, jehož nenásilná oslava života ve Vás bude rezonovat ještě hodně dlouho. Tohle je zkrátka audiovizuální zážitek podle mého gusta, pročež Vám mohu Soul více než vřele doporučit. Výborná práce! „Life is full of possibilities. You just need to know where to look. Don't miss out on the joys of life.“ ()
Chybí tomu ta správná dávka emocí, která by Duši povýšila na další level a to je veliká škoda. U posledních Pixarovek (Coco, Toy Story 4, Frčíme) jsem si už zvykl, že mě v úplném závěru čeká emocionální bomba, která mě pošle do kolen, ale nejnovějšímu přírůstku legendárního studia tak silná tečka zkrátka chybí, přestože k tomu samotná látka tak vybízí. Není však třeba věšet hlavu… Přestože Pixar tentokrát nedokázal namixovat ambiciózně seriózní koncept s čistokrevnou zábavou, stále se můžeme těšit jak z další demonstrace technické dokonalosti, tak i z řady vizuálních a scénáristicky svěžích nápadů, a to v tomto případě bohatě stačí. Nechme stranou rozjímání nad tím, proč se to tváří jako animák pro děti (slušela by tomu spíše hraná forma s propracovanějším backgroundem) a přijměme fakt, že Pixar tentokrát na prcky tak trochu sobecky zapomněl. My na tom kdovíjak netratíme :-) 7/10 ()
Galéria (21)
Fotka © Walt Disney Pictures
Zaujímavosti (35)
- Obchod s krajčírstvom, ktorý vlastní Joeova rodina, je založený na skutočnom obchode s pokrokovými európskymi krajčírmi v Berkeley v Kalifornii. Animátori spoločnosti Pixar tam strávili veľa hodín robením poznámok a ilustrácií, aby zachytili všetko od vzhľadu obchodu po pohyby pracovníkov. Porozprávali sa tiež s majiteľmi obchodu Zoltanom Hajnalom a jeho manželkou Puje Dorjsure, aby sa dozvedeli viac o tom, čo ich inšpiruje pri vykonávaní ich práce. Hajnal uviedol, že on a jeho manželka neboli za svoje príspevky platení, ale boli hrdí na to, že sa stali súčasťou filmu. (Weezy22)
- Kemp Powers sa pôvodne podieľal na filme ako spoluautor, aby pomohol napísať charakteristiku Joea. Spočiatku dostal 12-týždennú zmluvu, ktorá sa potom predĺžila. Po rozsiahlych príspevkoch k filmu bol následne povýšený na spolurežiséra a stal sa tak prvým afroamerickým spolurežisérom spoločnosti Pixar. (Weezy22)
- V počiatočnom koncepte príbehu bola 22 hlavná postava. 22 mala silnú nechuť k Zemi a film sa odohrával výlučne vo svete duší. Joe bol vytvorený, aby jej pomohol ukázať, prečo sa na Zemi oplatí žiť. (Weezy22)
Súvisiace novinky
Pixar chce sázet na své slavné značky
V roce 2016 se prezident Pixaru Jim Morris nechal slyšet, že studio chce stavět výhradně na originálních projektech. Už tehdy totiž směr filmovému světu udávaly hlavně sequely, spinoffy a obecně… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (viac)
Ceny BAFTA ovládla Země nomádů
Dnes večer proběhlo v londýnském Royal Albert Hall udílení prestižních filmových cen Britské akademie (BAFTA) za uplynulý rok. V počtu nejvíce nominací (7) vedly shodně snímky Země nomádů a britské… (viac)
Tři hvězdy určitě ne proto, že by to byl průměrný film. Ale proto, že jde ode zdi ke zdi, od odvážně - či nerozvážně - zpřítomněných hraničních prožitků úzkosti z promrhaného života až po ta nejprovařenější nefunkční klišé, kterými se pak to rozkuchané lidské nitro snaží kvůli happy endu a následnému klidnému spaní zalepit, jako by chtěli otevřené, rozoperované břicho uprostřed roztěkané práce zase radši zavřít a udržet pohromadě pomocí flastrů s potiskem Kačera Donalda. *** Způsobuje to hodně mixed feelings, s naprosto neuspokojivým závěrem. Rozjitří se tam hodně nejcitlivějších věcí, v podstatě člověka a jeho individuální odpovědnost za smysluplné naplňování životního času nejdřív dost odvážně rozpitvají, na to, že to má být rodinný film, je to místy drsné až moc, a přináší to rozhodně podnětné a v mainstreamové produkci málo zpracovávané momenty, třeba jak se nepříjemně poctivě vrtají v tom, co je smysl života a co jsou nezdravé fixace na vlastní potřebu vyniknout, upínání se k něčemu. Dvě třetiny filmu mi bylo za postavy existenciálně úzko, a už vůbec jsem nemohla rozdýchat ty bezduché věčné úředníky, co se starají o dost debilní byrokratickou provozní mašinerii v přípravce duší na svět i k cestě na Druhý břeh (doteď vlastně nevím, jestli to bylo míněno jako drsná kritika, nebo to byla spíš neintencionální reflexe), a nezapomenutelně na dřeň a na solar mířil ten mrazivý vtip o rybách (jak se ta mladá chce dostat do oceánu a pořád o tom horuje a ta stará jí říká, že už v něm ale je, a mladá na to odpovídá, but this is just water, I speak 'bout the ocean! a pak už je jen významné ticho...). *** Z téhle reflektované zkušenosti jednoho musí do morku mrazit! Akorát že se pak autoři to rozkuchané citlivé nitro a rozjitřený stav duše ve finále snaží zalepit takovými klišé a absurdně banálními náplastmi, že to člověka v takovém stavu vyděsí jen ještě víc. Hodně mi třeba překáželo výtvarné pojetí těch jiných sfér, určitě si je šlo představit méně přízemně. A silně je tu všudypřítomně cítit vyčpělý americký patos a důraz na osobní štěstí a selfmademanství, což už je dneska dávno prohlédnuté jako falešný sobecký sen a náhražka pospolitého života, který je nám v tlaku na konzumerismus a izolacionismus a kariérismus odpírán - a ten závěrečný "povznášející" pohled na přeelektrifikovaný New York vyzařující do světa emise západní nenažranosti a sobectví na úkor zbytku světa už je dlouho chápaný nikoli jako něco, nač má být lidstvo hrdé a čím se má opájet, ale naopak jako výraz globálního průšvihu, západní nesolidarity a nespravedlivého dělení se o pozemské statky a výsledky práce a jako výraz bezohledné destrukce, závodu ke dnu. - Myslela bych, že tohle už je obraz, za jaký se propagátoři vystavují obecnému shamingu a kritice, stejně jako kdyby oslavovali otroctví nebo segregaci. *** Ale nakonec na mě asi právě tohle silně zapůsobilo tou nedotažeností, nedokonalostí, slabostí v závěru, tak naprosto lidsky bezradnou, když jde o ty větší, jednotlivce přesahující otázky a jejich řešení. Takže mě to (padající vrtulky javorů nechme stranou) nakonec asi nejvíc dojalo právě v těch slabinách, finální ztracenosti, pokud jde o nalezení řešení, nezáměrně, ztraceně, a o to bezelstněji. *~~~ () (menej) (viac)