Obsahy(1)
Duša predstavuje stredoškolského učiteľa hudby Joa Gardnera, ktorý získa šancu svojho života hrať v najlepšom jazzovom klube v meste. Ale jeden malý chybný krok ho zoberie z ulíc New Yorku do Veľkého pred – fantastického miesta, kde nové duše získavajú svoje osobnosti, vlastnosti a záujmy predtým než idú na Zem. Rozhodnutý vrátiť sa do svojho života, Joe spojí sily s drahocennou dušou 22, ktorá nikdy nerozumela príťažlivosti ľudských skúseností. Ako sa Joe usiluje ukázať 22 čo je úžasné na živote, môže pritom získať odpovede na niektoré dôležité otázky života. (Cinemart SK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (429)
Nezvyknem dávať animákom odpad! no tu sa nedalo inak. Pixar tu jednoducho sklamal a v pandemickej dobe priniesol na plátno svoj neštandardne nekvalitný animák, ktorý má kopu chýb. Duša nie je pôvabný a elegantný snímok s dojemným príbehom, nad ktorým sa divák pozastaví. Ide tu totiž o klasickú detskú vymývačku a nie o inteligentné vyprávanie, ktoré pobaví a to všetko bez ohľadu na vek. Že je animácia podarená, je samozrejmosť. Do hrobu to potom všetko uzatvára suchý hudobný doprovod, za ktorý tvorcovia dostali Oscara pravdepodobne len za to, že to bolo o černochovi, ako je to zvykom pri Oscaroch. Ešte šťastie že tento animák sa dostal do kín počas lockdownov. (29.11.2021) ()
Pixarovka, ktorú skôr docenia dospelí, než deti. Soul je vizuálne príťažlivý, farebný a divákovi predostiera skutočne originálny svet pred narodením. Sedel mi prakticky v každej rovine až na humor, ktorým ma azda v žiadnej scéne neoslovil. Námetom by sa dal Soul určite prirovnať k Inside Out či Coco. Pri nich som však oveľa výraznejšie prežíval všetky emócie a predovšetkým dojímavý záver. ()
Okrem jazzu (čo mi trhá uši) sa mi na tom páčilo všetko, postavy, animácia, humor. Od začiatku do konca som si užívala všímať si každú malú zmienku a vizuál. Posolstvo je mindfulness. K tomuto snímku spolu s Klik sa oplatí vrátiť a pripomenúť si, že šťastie a zmysel života človek nájde v žití v prítomnom okamihu. ()
Je to tak iné ako som očakával, že som sa nejakú dobu nalaďoval na niečo, čo som myslel, že neuvidím. Vizuálne ide podľa mňa o ešte lepší kúsok než V hlave a samozrejme má režisér právo na to, aby sme si na jeho predchádzajúci film spomenuli, predsa chce byť režisérom auterským. Sekvencie v ríši duší patria medzi vizuálne a nápadovo to najlepšie, čo kedy Pixar vyprodukoval. Na zemi je to skôr "iba" nadpriemer, ale kontrast medzi oboma prostrediami ich ešte lepšie spája v jeden koherentný celok. Asi sa k Soul onedlho vrátim, nie som schopný vzhľadom na očakávania utriediť si všetko poriadne V HLAVE, môj mozog potrebuje niektoré veci vidieť znova a DUŠA utriediť si emócie. Najlepšie samozrejme v kine, dúfam, že sa dočkám. ()
Galéria (21)
Fotka © Walt Disney Pictures
Zaujímavosti (35)
- Film je věnován všem mentorům v našich životech. (Rominator)
- Ve scéně, kdy se Joe neúmyslně vyhýbá smrtícím situacím, projde kolem hromádky dlouhých hřebíků a zároveň můžeme ve výloze obchodu vidět nápis „Devítipalcové hřebíky na prodej“. Jedná se o odkazy na industrial rockovou kapelu Nine Inch Nails. Trent Reznor a Atticus Ross, jediní stávající (v době vydání filmu) členové kapely, se podíleli na soundtracku tohoto filmu. (Schyzartis)
- Poprvé se na jedné scéně Pixaru potkaly jeho 2 easter eggs současně. Planet pizza truck a značka A113. (vojacekr)
Tři hvězdy určitě ne proto, že by to byl průměrný film. Ale proto, že jde ode zdi ke zdi, od odvážně - či nerozvážně - zpřítomněných hraničních prožitků úzkosti z promrhaného života až po ta nejprovařenější nefunkční klišé, kterými se pak to rozkuchané lidské nitro snaží kvůli happy endu a následnému klidnému spaní zalepit, jako by chtěli otevřené, rozoperované břicho uprostřed roztěkané práce zase radši zavřít a udržet pohromadě pomocí flastrů s potiskem Kačera Donalda. *** Způsobuje to hodně mixed feelings, s naprosto neuspokojivým závěrem. Rozjitří se tam hodně nejcitlivějších věcí, v podstatě člověka a jeho individuální odpovědnost za smysluplné naplňování životního času nejdřív dost odvážně rozpitvají, na to, že to má být rodinný film, je to místy drsné až moc, a přináší to rozhodně podnětné a v mainstreamové produkci málo zpracovávané momenty, třeba jak se nepříjemně poctivě vrtají v tom, co je smysl života a co jsou nezdravé fixace na vlastní potřebu vyniknout, upínání se k něčemu. Dvě třetiny filmu mi bylo za postavy existenciálně úzko, a už vůbec jsem nemohla rozdýchat ty bezduché věčné úředníky, co se starají o dost debilní byrokratickou provozní mašinerii v přípravce duší na svět i k cestě na Druhý břeh (doteď vlastně nevím, jestli to bylo míněno jako drsná kritika, nebo to byla spíš neintencionální reflexe), a nezapomenutelně na dřeň a na solar mířil ten mrazivý vtip o rybách (jak se ta mladá chce dostat do oceánu a pořád o tom horuje a ta stará jí říká, že už v něm ale je, a mladá na to odpovídá, but this is just water, I speak 'bout the ocean! a pak už je jen významné ticho...). *** Z téhle reflektované zkušenosti jednoho musí do morku mrazit! Akorát že se pak autoři to rozkuchané citlivé nitro a rozjitřený stav duše ve finále snaží zalepit takovými klišé a absurdně banálními náplastmi, že to člověka v takovém stavu vyděsí jen ještě víc. Hodně mi třeba překáželo výtvarné pojetí těch jiných sfér, určitě si je šlo představit méně přízemně. A silně je tu všudypřítomně cítit vyčpělý americký patos a důraz na osobní štěstí a selfmademanství, což už je dneska dávno prohlédnuté jako falešný sobecký sen a náhražka pospolitého života, který je nám v tlaku na konzumerismus a izolacionismus a kariérismus odpírán - a ten závěrečný "povznášející" pohled na přeelektrifikovaný New York vyzařující do světa emise západní nenažranosti a sobectví na úkor zbytku světa už je dlouho chápaný nikoli jako něco, nač má být lidstvo hrdé a čím se má opájet, ale naopak jako výraz globálního průšvihu, západní nesolidarity a nespravedlivého dělení se o pozemské statky a výsledky práce a jako výraz bezohledné destrukce, závodu ke dnu. - Myslela bych, že tohle už je obraz, za jaký se propagátoři vystavují obecnému shamingu a kritice, stejně jako kdyby oslavovali otroctví nebo segregaci. *** Ale nakonec na mě asi právě tohle silně zapůsobilo tou nedotažeností, nedokonalostí, slabostí v závěru, tak naprosto lidsky bezradnou, když jde o ty větší, jednotlivce přesahující otázky a jejich řešení. Takže mě to (padající vrtulky javorů nechme stranou) nakonec asi nejvíc dojalo právě v těch slabinách, finální ztracenosti, pokud jde o nalezení řešení, nezáměrně, ztraceně, a o to bezelstněji. *~~~ () (menej) (viac)