Réžia:
Sydney PollackScenár:
Kurt LuedtkeKamera:
David WatkinHudba:
John BarryHrajú:
Meryl Streep, Robert Redford, Klaus Maria Brandauer, Michael Kitchen, Malick Bowens, Michael Gough, Suzanna Hamilton, Rachel Kempson, Graham Crowden (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
7 Oscarov z 11 nominácií! Skutočný príbeh dánskej spisovateľky Karen Blixenovej získal Oscara za najlepší film, réžiu, scenár, kameru, pôvodnú hudbu, výpravu a najlepší zvuk a patrí medzi najkrajšie romantické filmy všetkých čias.
Ľúbostný príbeh je voľnou autobiografiou dánskej spisovateľky Karen Blixenovej a formou retrospektívy zachytáva jej dlhoročný pobyt v africkej Keni. Karen v Dánsku navrhne bratovi svojho milenca, barónovi Brorovi Blixenovi, že sa za neho vydá a dá mu peniaze, aby kúpil farmu v Afrike, kde by mohli chovať dobytok. V roku 1913 Karen cestuje do Kene a vo vlaku sa po prvý raz stretne lovcom Denysom Finchom Hattonom. Už v deň svadobného obradu však prichádza rozčarovanie. Bror bez rozlúčky odíde na dlhý lov a Karen zistí, že manžel jej peniaze nepoužil na chov kráv, ale rozhodol sa pestovať kávu. Zoznamuje sa prostredím, komunitou belochov a domorodými dedinčanmi Kikuji. Na vychádzke sa opäť stretne s Denysom, ktorý zasiahne, keď ju v savane prekvapí a ohrozí levica. Karen pozve Denysa a jeho priateľa Berkeleya do svojho domu a strávi s nimi príjemný večer. Medzi Karen a Denysom se rodí hlboké priateľstvo, ktoré prerastie do lásky, teda citu, ktorý jej v manželstve tak veľmi chýba. Neverný manžel ju ešte aj nakazí syfilitídou. Jej stav je natoľko vážny, že musí odcestovať do Európy. Do Afriky se vráti až po vojne. Je vyliečená, ale už nikdy nebude mať deti. Pri ďalšom stretnutí s Denysom sa z priateľov stávajú milenci. Krátke obdobie šťastia však vystrieda tragédia, ktorá Karen pripraví o farmu aj milenca.
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (399)
„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. ()
Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. ()
Nikdy v dějinách kinematografie nevděčil celý kontinent, za tak mnohé, tak malé hrstce jednotlivců, jakým byli Sidney Pollack, Robert Redford či Meryl Streepová. Ač s uštěpačným nádechem kolonialismu je tento film jak nádhernou reklamou na africký kontinent, ale i plnokrevnou romantikou. Film nebes se dotýkající. PS: Beru zpět, je to úděsně koloniální, evropocentrická a bělošsky nadřazenecká agitačka. Ale ani tak si nemůžu pomoci. ()
Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film. ()
Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. ()
Galéria (150)
Zaujímavosti (31)
- Meryl Streep napodobila přízvuk Karen Blixen díky nahrávkám jejího hlasu, které měla k dispozici. (duklak2)
- Role baronky Karen Blixen byla původně nabídnuta Audrey Hepburn, ta ovšem zdvořile odmítla. Meryl Streep se musela režisérovi doslova vnutit. Sydney Pollack si totiž myslel, že není dost sexy. Herečka si s režisérem domluvila schůzku, na kterou si vzala přiléhavou blůzu a zvedací podprsenku, a pomohlo to. (Siriuss)
- Klaus Maria Brandauer byl pro Sydneyho Pollacka první volbou pro roli Brora Blixena. Herec Pollacka zaujal výkonem ve filmu Nikdy neříkej nikdy (1983). (jezurka42)
Reklama