Spomienky z Afriky

Strašně moc rozvleklý a přitom hrozně krátký film. Že si to odoruje? Kdeže. Pollack věnuje až příliš času záběrum na přírodu a milostnému plkání Streepové s Redfordem. Naproti tomu je tam ze začátku celkem zajímavě nakousnutá situace v soudobé Africe a hlavně problémy hlavní hrdinky. Bohužel ta se jak mávnutím kouzelného proutku rázem promění z trochu nafrněné Evropanky v zkušenou ochráňkyni farmy. Škoda nevyužitého potenciálu. A ano Pollack tímto filmem stanovil určité mantinely pro romantické velkofilmy. Jenže byl už několikrát překonán. Nostalgie u mě nefunguje, protože film jsem videl teprve čtvrt století od jeho vzniku. Proto hodnotím takto. Králem obdobných filmů zůstává i nadále v mém soukromém žebříčku Costnerův Tanec s vlky. Abych jen nekritizoval - ty kýčovité záběry africké přírody jsou nádherné. A samozřejmě i soundtrack je skvělý. 70ˇ%. (08.09.2007)

Je potřeba vůbec něco k tomuto snímku dodávat..... Nejsem zrovna příznivcem žánru romantické drama ( to je ještě hodně jemně řečeno ), ale pokud je to podáno v takovémto hávu, pak nemám nejmenších námitek. Největší zásluhu na celkovém vyznění celého snímku mají bezesporu oba hlavní představitelé. Robert Redford a hlavně Meryl Streep podávají excelentní herecké výkony. Ta pověstná chemie mezi nimi funguje naprosto věrohodně. Umírněná, citlivá a volně plynoucí režie mého oblíbence Sydneyho Pollacka dává oběma dostatek prostoru a Ti mu to měrou vrchovatou vracejí. Spolu s krásnými Africkými exteriéry a nádhernou Barryho hudbou se jedná o nezapomenutelný zážitek. A scény s mytím vlasů, setkání se lvy, letadlo, pohřeb a scéna na verandě mi natrvalo utkvěly v paměti . 95% (21.02.2010)

Čím opakovaněji si tento film pouštím, tím víc se potvrzuji, že je 5* oprávněných. Nejkrásnější film o Africe, co znám. ■ Ve scéně, kdy je Streep s Redfordem na safari, sedí v noci u stolu a povídají si o Masajích, loupe Redford zelený pomeranč. Nejprve má v rukou zpoloviny oloupaný, pak celý zelený, pak zase z poloviny oloupaný. Jeho tempem nemožné (takto rychle neloupu pomeranče ani já :)). ■ P.S. Hodnotím originální zvukovou verzi, dabing si nevybavuji. Doma máme DVD v angličtině a bez titulků. (02.05.2010)

Skvělý herecký výkon Meryl Streep se tak trochu ztrácí v rozvláčné režii a stylu vyprávění a příběhu, který mě tak trochu minul. Rozhodně by neškodilo film silně prostříhat, aby tak dostal větší spád, protože takhle jsem ke konci (rozuměj asi tak poslední hodinu) několikrát měla nutkání popojet vpřed... Nemůžu popírat objektivní kvality, kromě hereckých výkonů jde samozřejmě také o kameru, líbivou hudbu Johna Barryho (aneb ať žije reklama na kafe) a v neposlední řadě nádherné africké scenérie. Jenže tyhle věci můžeme najít i v lecjakém přídopisném dokumentu, radši bych si pustila National Geographic než se znova podívat na tenhle film. (01.02.2010)

Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. (07.05.2008)