Karel, já a ty

Uff, tady bylo všechno tak přirozeně přirozené, až jsem si začala při sledování snímku myslet, že jsem nepřirozená já. Asi na tenhle film nejsem moc mladá a nespokojená. Nějak jsem nebyla schopná se do příběhu dostat. Zřejmě jsem zcela zbytečně hledala něco, co tam není a dělala z komára velblouda. Pro mě bylo sledování filmu velmi náročné. Jako analýza vztahů to špatné nebylo. Mám ale hodně rozporuplné pocity a pěkně se to ve mně mele, jako bych se prala sama se sebou. (16.09.2020)

Malý film, který se z velké části odehrává v bytech a na ulicích. Je to hodně obyčejné, a v tom je největší síla filmu. Režisér Bohdan Karásek výborně pracuje s postavy, s jejich vnitřním příběhem a taky s dialogy. Obzvláště dialogy jsou skvělé, protože jsou opravdové a upřímné. A postavy se díky tomu chovají jako lidé, řeší běžné a obyčejné problémy všedního dne. Od vztahů, lásky, uplatnění ve společnosti atd. Je to mnohem silnější a zajímavější, než se na první pohled zdá. Divácky to není tak vděčné, ale jako jistá generační výpověď to funguje parádně. (03.04.2020)

Český nezávislý nizkorozpočťák Karel, já a ty, jako by byl natočený pro manifest Dogma 95. Minimalistický počin debutanta Bohdana Karáska, je originálně pojatým konverzačním snímkem, který nemá v českém filmu obdoby. Nepřináší nic nového ani světoborného, ale je to příjemný svěží vítr, který v dnešní kinematografii chybí. Je to pohled do světa mladého manželského páru, jejich přátel a vztahů jako takových. O tomto tématu bylo natočeno u nás poměrně mnoho filmů, ale tento je jiný než všechny ostatní. Díky civilnímu a přirozenému herectví hlavních aktérů, jsem si připadal jako když sleduji konverzaci svých přátel od vedlejšího stolu. Zajímavý počin, který určitě stojí za zhlédnutí. (04.04.2020)

Asi dva týdny dozadu jsem na balkonu nezáměrně zaslechl hlasitý telefonát jednoho mladíka na jiném balkonu, který s tou svojí dokázal 10 minut dokola řešit, zda je možné milovat bez citů, snažíc se u toho zachránit či alespoň pochopit jejich složitý a zřejmě již ochabující vztah. Jo, tak tady jsou přímo ve filmové podobě, ta neustálá a pro náhodného svědka někdy až otravná řešení vztahů, jakými jsem si zatím naplno neprošel (a možná proto zatím nedokážu ten film výrazněji ocenit?), ale jaké nejednou pozoruji z okolí. Nemohu říci, že by mě vyloženě nadchl film, který po celé dlouhé dvě hodiny řeší bloudění v milostných vztazích několika mladých lidí, ale při tom po většinu času kráčí tak trochu odnikud nikam, nepřináší vyloženě nezapomenutelné scény a nemá ani výraznější vyvrcholení. Připomíná mi to tvůrčí postoj Věry Chytilové, pro kterou při tvorbě filmů většinou nebyl zásadní příběh, ale v první řadě pohled na vybranou problematiku, což může být ve výsledku zajímavé (což tady do jisté míry taky je), jen by to k větší spokojenosti z mé strany potřebovalo mít buď kratší stopáž nebo pořádně uzemňující vyvrcholení (což tady pro mě chybělo). Na druhou stranu Karel, já a ty je filmem, v němž autor zmíněné téma dokázal uchopit skutečně citlivým způsobem a u něhož často máte díky velmi přirozenému pojetí dialogů, hereckých projevů i režie ten pocit, jakobyste sledovali kus autenticky zachyceného života, což se mi líbilo. Vyloženě jsem si užíval i pro film netradiční a podmanivou muziku se sólem na bicí. Vcelku jde o příjemný film, který si lze pustit klidně i jen jako kulisu k nějaké domácí činnosti, ale zároveň nebude ztrátou času ani během plně soustředěného sledování a nelituji, že jsem se na celovečerní debut talentovaného Bohdana Karáska podíval. Představa, že by současná česká kinematografie, do níž se právě Karáskovi podařilo vnést malý svěží závan, získala mladého tvůrce nezávislých autorských filmů v podobě režiséra, scenáristu, herce a ke všemu i hudebního skladatele v jedné osobě, je vážně moc hezká a inspirativní. A já zatím mohu doufat, že tento film ve mě teprve časem uzraje, případně na něj více uzraju já, až mi bude taky něco přes 30. :o) [70%] (30.09.2021)

Karáskův scénář je nepřehlédnutelný, byť příznivcům tradiční, narativně motivované kinematografie se bude patrně zdát, že děj nemá jasné směřování. Dialogy spíše ohmatávají téma (milostného) života třicátníků z různých stran, než aby cílily v nějaké kauzální vyústění a katarzi. Co ale patrně ocení téměř každý, je, že znějí přirozeně a civilně, jako by byly odpozorované ze života. A právě v tom tkví síla snímku. Mám jen tři drobnější výhrady: 1) Eliášova kamera je velice nápaditá a záběry jsou skvěle rytmizované, což přispívá k odlehčení jinak poměrně statického filmu, který se skládá jen z rozhovorů. Nicméně samotný obraz má takový televizní look, což může být dáno nízkým rozpočtem (nevím, na to nejsem odborník). 2) Snímek by mohl být o něco kratší a sevřenější. Ke konci už jsem cítil, že mi únava znemožňuje věnovat rozhovorům dostatečnou pozornost. 3) Herecké výkony - s výjimkou Jenovéfy Bokové - působily jako na úrovni ochotnického divadla, což u filmu, který má stát na přirozenosti a civilnosti, zkrátka bije do očí. Podtrženo, shrnuto: Karel, já a ty působí jako nezvyklý zjev v současném českém filmu a Karáskovi držím všechny palce, aby mohl dál točit. Je to asi jako Linklaterovo Before Sunset - v něčem horší (zejm. herecký projev) a v něčem překvapivě i o kousek lepší (nenucenost dialogů). (12.08.2020)