Karel, já a ty

fajnové české indiečko.Sice se tu prakticky nic neděje a ani se tu nic zásadního nestane,ale přesto se na to skoro dvě hodiny dobře kouká.Největší sílou Karáskova filmu jsou totiž dialogy (a je jich tu opravdu hodně),které působí přirozeně a nenuceně.Všechno se točí okolo vztahů a nejistoty postav jestli v nějakém vztahu setrvat - protože může a nemusí být ten pravý - a nebo zda vůbec začínat protože je tu pro změnu strach,Není to sice nic převratného,protože tohle se řeší v mnoha filmech,ale ne vždy to funguje tak jako tady.Na české poměry v posledních letech skoro až nevídaný počin...70% (15.11.2020)

Asi dva týdny dozadu jsem na balkonu nezáměrně zaslechl hlasitý telefonát jednoho mladíka na jiném balkonu, který s tou svojí dokázal 10 minut dokola řešit, zda je možné milovat bez citů, snažíc se u toho zachránit či alespoň pochopit jejich složitý a zřejmě již ochabující vztah. Jo, tak tady jsou přímo ve filmové podobě, ta neustálá a pro náhodného svědka někdy až otravná řešení vztahů, jakými jsem si zatím naplno neprošel (a možná proto zatím nedokážu ten film výrazněji ocenit?), ale jaké nejednou pozoruji z okolí. Nemohu říci, že by mě vyloženě nadchl film, který po celé dlouhé dvě hodiny řeší bloudění v milostných vztazích několika mladých lidí, ale při tom po většinu času kráčí tak trochu odnikud nikam, nepřináší vyloženě nezapomenutelné scény a nemá ani výraznější vyvrcholení. Připomíná mi to tvůrčí postoj Věry Chytilové, pro kterou při tvorbě filmů většinou nebyl zásadní příběh, ale v první řadě pohled na vybranou problematiku, což může být ve výsledku zajímavé (což tady do jisté míry taky je), jen by to k větší spokojenosti z mé strany potřebovalo mít buď kratší stopáž nebo pořádně uzemňující vyvrcholení (což tady pro mě chybělo). Na druhou stranu Karel, já a ty je filmem, v němž autor zmíněné téma dokázal uchopit skutečně citlivým způsobem a u něhož často máte díky velmi přirozenému pojetí dialogů, hereckých projevů i režie ten pocit, jakobyste sledovali kus autenticky zachyceného života, což se mi líbilo. Vyloženě jsem si užíval i pro film netradiční a podmanivou muziku se sólem na bicí. Vcelku jde o příjemný film, který si lze pustit klidně i jen jako kulisu k nějaké domácí činnosti, ale zároveň nebude ztrátou času ani během plně soustředěného sledování a nelituji, že jsem se na celovečerní debut talentovaného Bohdana Karáska podíval. Představa, že by současná česká kinematografie, do níž se právě Karáskovi podařilo vnést malý svěží závan, získala mladého tvůrce nezávislých autorských filmů v podobě režiséra, scenáristu, herce a ke všemu i hudebního skladatele v jedné osobě, je vážně moc hezká a inspirativní. A já zatím mohu doufat, že tento film ve mě teprve časem uzraje, případně na něj více uzraju já, až mi bude taky něco přes 30. :o) [70%] (30.09.2021)

Velmi příjemná "cinepurskou elitou" vyzdvihovaná vztahovka, ve které jsem náhodou potkal tři knihovnické kolegy. Neutuchající sled dialogů, které jsou ve většině případů dobře napsané a působí přirozeně. Prima konverzačka, která do hry vtáhne vícero protagonistů a nasvítí různorodou problematiku vztahů z několika úhlů i stanovisek. Jinak komedie je to maximálně dosti melancholická, trochu hořká. (09.07.2022)

Malý film, který se z velké části odehrává v bytech a na ulicích. Je to hodně obyčejné, a v tom je největší síla filmu. Režisér Bohdan Karásek výborně pracuje s postavy, s jejich vnitřním příběhem a taky s dialogy. Obzvláště dialogy jsou skvělé, protože jsou opravdové a upřímné. A postavy se díky tomu chovají jako lidé, řeší běžné a obyčejné problémy všedního dne. Od vztahů, lásky, uplatnění ve společnosti atd. Je to mnohem silnější a zajímavější, než se na první pohled zdá. Divácky to není tak vděčné, ale jako jistá generační výpověď to funguje parádně. (03.04.2020)

Může mi někdo vysvětlit, co tímhle unylým hluchým pokusem o film ten totální podivínský nesympaťák Karásek vůbec mínil? Kromě Jenovéfy, která zraje jako víno, jsem na adeptu na nejhorší režijní debut za poslední dlouhé roky neshledal ABSOLUTNĚ nic zamapatováníhodného! Je to nespravedlivé, ale minimálně do července se zříkám naší porevoluční filmové tvorby. A to vyloženě zbožňuju konverzační komedie i dramata, viz. skvosty Naprostí cizinci, Bůh masakru nebo A co třeba Adolf? (02.06.2020)