Kone sa taktiež strieľajú

Sediet dva mesiace nonstop v hladisku a sledovat tanecny maraton by bola istotne pekelna nuda. A v tom pripade by urcite isla bokom aj skutocnost, ze sa na parkete prehana sarmantna jane fondova. Neviem preco, ale po skonceni filmu mam pocit ako by som tam tie dlhe tyzdne naozaj vysedel. Pollack nenakrutil vyslovene zly film, ale chyba mu viac zivota. Ako plynuli dni a tyzdne zacal som pocitovat stale vacsiu a vacsiu nudu, ktoru nechcelo akosi nic narusit. A v tomto vidim najvacsi deficit. Ale inak peknych 70%. (29.12.2007)

Když si chce člověk odpočinout od fujtajblu moderní kinematografie, je nejlepší sáhnout do starších amerických filmů. Točilo se umění, ne jen popcornem zasypané plkání o ničem. Film Koně se také střílejí boří veškeré iluze, které člověk mohl růžovým proplouváním vlastním životem nabýt. Nádherný film. Vskutku nádherný. (27.05.2011)

"Somebody screamed." "That was you, Alice". Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho chodit po matičce Zemi, koukat na tuny brakových takyfilmů a nikdy nezakopnout o tenhle skvost. Pomalý, dlouhý rozjezd se postupně zahušťuje scénami, u kterých se tají dech a klesá čelist. Oba závody, hysterický záchvat ve sprše, nelineární dějové vsuvky a závěrečné rozuzlení stačí na to, aby se toto dílo okamžitě vyhouplo do klubu mých oblíbenců. Hluboký, nápaditý, nekompromisní a inteligentní. Opět věřím v magii a sílu filmu. (30.10.2011)

Netušil jsem, že se celej film bude odehrávat na nějakym tanečnim maratonu, takže jsem asi půl hodiny čekal, kdy jako přestanou tancovat a začne se něco dít. Postupně ale začal film přinášet i jakýsi myšlenky a sdělení a docela se na to dalo koukat. Ale je teda nutný to brát s hodně velkym nadhledem, protože nepřetržitě tancovat a do toho ještě soutěžit v běhání s tim, že každý 2 hodiny je 10 minut přestávka, by nevydržel moc dlouho ani Chuck Norris. Dost mi to připomínalo knihu Dlouhý pochod. Možná se S. King filmem nebo knižní předlohou inspiroval. Nicméně tam vydrželi ty nejzdatnější jedinci pochodovat asi jenom 3 dny, pokud si dobře vzpomínám. Tady vydrželi tancovat skoro 2 měsíce. (16.02.2013)

Fyzickou únavu z protagonistů filmu na diváka lze přenést asi jen stěží, ale tu psychickou stránku vyčerpání jsem poměrně brzy začal pociťovat i já. Tak depresivně nechutné podobenství konzumní společnosti aby jeden pohledal... Tam, kde to ještě prvních 10 minut vypadá na nevinnou taneční soutěž, tam se brzy rozpoutává emoční peklo plné deprese a zhnusení. Sydney Pollack vytasil geniální nápad ohledně pojetí snímku, který se z valné části odehrává během akce na tanečním parketu, často za doprovodu živého orchestru a rozesmátého konferenciéra, ale pocitově spíše než zábavu připomíná hrůzostrašný, bezvýchodiskový horor. Opravdu je ale tolik bezvýchodiskový i samotný život, který má podobenství odrážet? No přiznám se, že jsem alespoň v koutku duše doufal v nějaký drobný záblesk optimismu, třeba v podobě dobrovolného vystoupení ze soutěže ze strany jedné z dvojic, která by dokázala oproti ostatním najít uspokojení i bez peněz a nevidět pouze dvě východiska soutěžit až do vyčerpání nebo spáchat tu sebevraždu předčasně. Závěr mě rozdrtil a ani po vyslovení poslední symbolické věty jsem si neoddechl. Už ten film asi nebudu chtít znovu vidět, nakolik jsem si i k postavám nacházel jen stěží nějaký hlubší vztah. Celé dílo je na můj vkus příliš jednostranně pesimistické. To ale rozhodně nic nemění na vysokých kvalitách tohoto filmu, který zdobí nezapomenutelné herecké výkony v popředí s Jane Fondovou a v němž lze z dnešního pohledu vnímat i nadčasovou paralelu praktik různých obskurních reality-show. 85% (20.11.2020)