Takí sme boli

Taková politická romantika, co mě překvapivě nerozčiluje. Ona totiž nabízí podstatně uvěřitelnější příběh, než naprostá většina podobných (vlastně spíše nepodobných) pohádek. Sice jsem dlouho nechápal, co Hubbell na Katie vidí, ale přesto jsem jim to všechno věřil. Chemie mezi Robertem Redfordem a Barbrou Streisand totiž funguje výborně, právě i přes Katie... jistě nemusím rozvádět. Podstatná část se navíc odehrává v nádherně nostalgické atmosféře New Yorku (ta hudba!), kde i kamera drží vysoký standart. A ten drží i Sydney Pollack, tedy minimálně do Hollywoodu, přesun jakoby filmu příliš nesvědčil. A mně by rozhodně nesvědčilo to, čemu se zde říká pivo... jen takový nezapomenutelný poznatek, který pocit z filmu samozřejmě neovlivní. 75% (06.09.2020)

Sydney Pollack natočil docela pěkný film o tom, že když mají dva jiné životní cíle, sny a ideály, jenom těžko s tím něco pohne. V nudnějších pasážích drží nad vodou film hlavně charisma Roberta Redforda, ale musím připustit, že Barbra se také neztratila a některé scény zahrála perfektně (hlavně se mi líbí scéna s telefonem a následné usmiřování). V druhé půlce tomu trochu docházel dech, ale ne zase tolik abych snad měl problém to dokoukat. (03.04.2009)

You never give up, do you? / Only when I'm absolutely forced to. But I'm a very good loser...  Takoví jsme byli, vzácný případ nečekaných účinků filmařské alchymie. Dva nic moc herci (především Streisandová svou Katie často překračuje hranici zapáleného aktivismu a odpudivé hysterie), podmanivě zvláštní zpěvačka, fešák a autor hudby k Woodyho Banánům vykouzlí romanticky inteligentní a zároveň devastační romanci, která funguje nikoliv v univerzu romantického solipsismu à deux, nýbrž v souřadnicích dějinných událostí - zkrátka neuráží hloupostí. Příběh vztahu levicové intelektuálky a hříšně nadaného fešáka cílí opakovaně přesně do černého a spíš než trochu upachtěnou Katie tak reprezentuje Hubbella, geniálního fešáka, kterému jde všechno až moc snadno. Kdybyste snad chtěli tváří v tvář Pollackově filmu zůstat cool a neplakat jako židovská adolescentka, ztýraná osudovou láskou k okouzlujícímu gójovi (která neváhá sáhnout k čemusi na způsob znásilnění), opečovávaný cynismus pohoří na ústředním Hamlischově oplodňováku, jehož hyper-potenci neruší ani bezskrupulózní zneužití ve sprchové scéně s Frankem Drebinem. (26.01.2023)

Nádherný, dojemný a hluboký film s úžasnou hudbou. Obrovský díl na tom, jak skvělý tenhle film je, mají Redford a Streisand, kterým to mezi sebou výborně funguje a jejichž výkon je absolutně strhující a fenomenální a... No, nemám pro tenhle film vůbec nic než superlativy. Ale rozhodně vnímám, že to není snímek vhodný pro každého, jeho síla nespočívá v pompéznosti a velkých zvratech a někomu asi může připadat nudný. Pro mě je jeho síla právě v jeho komornosti, intimnosti a emocích projevovaných ne s tragickou dramatičností, ale přirozeně a nesmírně niterně. Opravdu mě už hodně dlouho nic takhle nedostalo - po všech stránkách. Tohle je úplně něco jiného, než co jsem dosud viděla. Tohle není hezký romantický film, kterých je plno, u kterých si popláčete, vypnete telku a jdete spát, tohle je absolutní top, tohle je život. (21.05.2017)

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)