Japonská mafie

Najst skutocne dobru gangsterku, ktora by nielen dodrziavala pravidla dobreho znaru, ale aj mimozanrove pravidla dobreho filmu je skutocne tazka uloha. The Yakuza dobrou gangsterkou je. Natocil ju S. Pollack tesne predtym, nez natocil spionazny thriller Tri dni kondora. Povodne boli planovani rozni ini reziseri, scenarista tuzil po mladikovi Scorsesem, ale producenti nakoniec zvolili v tej dobe uz prevereneho Pollacka. A dobre urobili, namiesto nervozneho zacinajuceho scorseseho je tu pevna filmarska ruka. Naviac, scenar napisal clovek, ktory v japonsku skutocne zil a yakuzacke filmy mal dokladne napozerane. Tak vznikol US film odohravajuci sa v japonsku ktory je, na pomery zanru, velmi realisticky. Existencionalna gangsterka s moralnym posolstovom osobnej zodpovednosti podana klasickou pomalou vystavbou deja, spinavymi farbami, melancholickym hudobnym sprievodom a lenivym hercom v hlavnej ulohe. Akcnych scien je malo, o to brutalnejsie a realnejsie posobia. nejde sice o medznik zanru, ale tak zabudnuty ako tento film je, si veru nezasluzi byt. (02.07.2007)

Yakuza je pro mě dosti nezáživným snímkem. Hnedka od začátku jsem měl pocit že film nevidím od začátku... prostě jste vtáhnuti do jakési "situace" která se sice postupně začíná rozmotávat ale v dosti rozvláčném tempu, takže zanořit se do děje a atmosféry se mi nepodařilo. Dosti povrchní klouzní po Japonských morálních a společenských hodnotách. (26.03.2009)

Pollack dokázal myslím si docela pěkně natočit Yakuzu z amerického úhlu pohledu, takovým tím pomalejším stylem typickým pro sedmdesátá léta. Je to neustálý hon za splněním slibů a chutí po pomstě, při které se pomalu vytrácejí kontrasty mezi americkou a japonskou kulturou. Ocenil bych trošku víc japonštiny a větší pohled do samotného vedení Yakuzy. (12.03.2017)

Střet americké kultury s tou japonskou není jednoduchý, hlavně pro tradiční pojetí cti, které se uplatňovalo u samurajů a nyní přešlo v určité podobě i k mafii, ale snímku "Japonská mafie" se právě tohle střetnutí podařilo pojmout tak dobře, že ho budete hlavním postavám věřit. Robert Mitchum se pro roli dokonale hodil. (08.02.2018)

Škoda až příliš pozvolné úvodní poloviny, která platí daň za to, že je jedním z prvních setkání západního publika s Japonskem od války a tak je tu nutnost vysvětlovat pojmy i japonskou náturu. Tedy záležitosti, které dnes patří ke všeobecným znalostem. A tak se tráví moře času didaktickým vysvětlováním bušida, jakuzy, katany, citu a povinnosti pro čest a závazek apod. Místy to působí skoro až jako zfilmovaní těchto záznamů z wikipedie. Na druhou stranu to na rozdíl od mnoha podobných filmů není k japonským tradicím „zápaďácky urážlivé“ a naopak to pravidla i specifika dodržuje. Jakmile je však vše vysvětleno a začne samotné nesmlouvavé krvavé splácení dluhů a letitých osobních závazků, tak již není na co si stěžovat. Tedy krom toho, že pohled do historie, zvyků a závazků v rámci jakuzy si stejně lépe zpracovali sami Japonci; především pak v tvorbě Hidea Gošy. (26.08.2015)