Dievča s perlou

"Dívka s perlou" nás poutavě budovanou atmosférou a nuzným prostředím přenáší do nikterak filmařsky profláknutého období Holandska druhé poloviny 17. století, kdy byly rozdíly mezi společenskými třídami jasně a zřetelně dané, neslučitelné. Středobodem snímku je umělecká tvorba holandského mistra J.Vermeera, která ovlivňuje a rozličně působí na obyvatele Vermeerova domu, nebo jím "náhodně" průchozí. Mistrovu tchýni, jež v jeho práci spatřuje jediný a prostě účelový zdroj financí. Jeho ženu, jež v jeho malířské vášni cítí oprávněného soka v pozornosti a lásce ke své osobě. Jeho mecenáše, který v jeho práci zase vidí prostředek a cestu k ženské kráse, nebo v neposlední řadě obyčejné služce, která jakožto jediná kdo projeví upřímný zájem o samotné malířské umění a tvůrčí činnost, a nevyhnutelně tím na sebe strhne mistrovu pozornost. Ve snímku je dbán patřičný ohled na barevné ladění a svítění filmu, jež vzácně koresponduje s "náladou" Vermeerových obrazů. Líbilo se mi sledovat tenhle film, být přítomen utajené intimitě malování.. a myslet při tom na barvy. (25.09.2005)

Dívka s perlou je jeden z největších thrillerů, které jsem kdy viděla (pokud si dobře vykládám ono záhadné anglické slovíčko). A proč tedy thrill na plné čáře - totiž ono tohle dílko dráží svojí imaginací, nevyřčeným cosi, co se vám hezky převaluje v žaludku a co buší v hrudníku ostošest. Co pohltí vaše smysly, ač to není barevná kašírovaná smršť v rychlosti zaplácnuvší vaše receptory. Na diváka je upředena smyčka v podobě vnitřního napětí umělce a jeho modelu, umělce a jeho múzy a koneckonců i všeho toho nevyřčeného kolem. Ano minimalismus slov - to je motto filmu, což by se zajisté stalo zkázou ve chvíli, kdy by měl špatné obsazení. Což nemá, protože všichni zúčastnění hrají své party opravdu výtečně. Ještě nikdy mě nedostal film, jehož předmětem je obraz a kde vlastně hraje i hlavní roli, který je navíc tak rafinovaně natočen (obzvlášť musím zdůraznit výtečné hříčky se světlem a kamerou), že mě udržel od počátku do konce přilepenou u obrazovky. (03.05.2005)

Vymazlený audiovizuál, který dokonale evokuje atmosféru a vzhled Holandska 17. stol., tvůrci znají svojí látku dokonale a všechny scény, sety jsou perfektně natočeny, někdy vyloženě kopírují malířské postupy oné doby. Vermeer byl "pomalý" malíř který pracoval jako jeden z mála pomocí camery obscury, proto se na každý obraz neskutečně nadřel. Hledal dokonalost v barvách, rozkladu světla, detailech, jeho portréty, malá témata se staly klasikou až mnohem později po jeho smrti, přesto patřil k dobové špičce. Film má špičkové obsazení, ale hodně ospalý scénář, velmi pomalé rozvíjení děje, někdy je ta malířska lyrika až příliš uspávající a charaktery jakoby pouze dekorací. Nicméně jako historická freska významného malíře, atmosféra, technický um, za to nemohu dát méně, než tři. (01.12.2020)

Scénář: Olivia Hetreed .. Obsahově možná až troufale prázdné a pocitově nevýrazné, jenže plně vynahrazené audiovizuálním oblbovátkem, které překvapivě stačilo, aby můj výsledný dojem zůstal v červených číslech. Webber umí pracovat s obrazem a v přesně střižené výpravě prohání decentně vypadající, přesto stále sexy neodolatelnou Scarlett Johansson (její velké oči a plné rty udělají své, i když jsou její další velké vnady důkladně skryty v kostýmu). Už od prvních vteřin si mně také získala podmanivá hudba Alexandre Desplata, která provází ony vytříbené obrazy, plné her světla, stínů a barev, jež snímá precizní kamera Eduardo Serry. 70%. (04.03.2007)

Měšťanský dům poloviny 17. století, kde je všechno slyšet a chtě nechtě je rodina širší o služebnictvo. Přičemž nejde o žádné idylické soužití, ale při nejlepším o sňatek z rozumu. Zvyklosti, měšťácká morálka, předsudky, ponorková nemoc, žárlivost. Mluví se potichu, skoro šeptem, což jen dodává atmosféře vztahů bez vřelých citů. Podíl na tom mají všichni, včetně malíře samotného, který sice dokáže vetknout obsah svým dílům, ale projevit city manželce nebo dětem nesvede. Sice má pocit, že oni nerozumí jemu, ale dle mého spíš on nerozumí člověku. Vizuální stránka je úchvatná a herci perfektní, je příjemné vidět tu a tam Colina Firtha v něčem jiném než stopadesáté variaci na roztomilého popleteného gentlenama. O Scarlett ani netřeba hovořit, počítám, že každý normální chlap by chtěl být jejím - ehm, průvodcem a učitelem. Zmínit musím i skvěle zobrazenou manželku (Essie Davis), kterou jsem nevnímal nijak negativně, jen jako nešťastnou ženskou, která jen potřebuje víc pozornosti od manžela. (27.12.2010)