Dievča s perlou

31. 5. 2008: Nádherné, snové, ale pořád mi tam něco chybělo. Sen zkrátka nikdy nezobrazíte skutečností. Sny je lepší snít. 30. 8. 2016: Ale když se tak nad tím zamyslím, tak se Dívka s perlou postupem času stala jedním z mála "životopisných" nebo "based on a true story" filmů, které opravdu respektuji, kde mi veškerá režijní rozhodnutí přijdou správná a nevyhnutelná a kde se ve výsledku doopravdy daří to, co bylo zamýšleno. Včetně závěrečného adorujícího pohledu na skutečný obraz. Kde se vzývá bytnost (skvělé slovo, bytnost) a nikoliv recitace faktů. (31.05.2008)

Tento film je ako obraz starých majstrov - remeselná perfekcia, vznešená nuda. Tak to vidí väčšinový divák. Starí majstri však zďaleka nie sú len o remesle, ale najmä o mágii skrytej vo vnútornej štruktúre diela. Vermeerov obraz môže pôsobiť ako prachobyčajná banalita. V skutočnosti ňou začne byť až vo chvíli, keď si odmyslíme tú perlu. Obdobne je to i s Webberovým filmom. Z banálnej historky sa niekedy, vo vzácnych prípadoch, stáva lyricko-epický príbeh, priam mytologicky intenzívny, s čarom neuchopiteľnej mágie, unikavej ako mraky prestúpené desiatkami farebných odtieňov. Mimochodom, povedali by ste, že perforácia ušného lalôčka môže pôsobiť neuveriteľne eroticky? (10.04.2009)

Scénář: Olivia Hetreed .. Obsahově možná až troufale prázdné a pocitově nevýrazné, jenže plně vynahrazené audiovizuálním oblbovátkem, které překvapivě stačilo, aby můj výsledný dojem zůstal v červených číslech. Webber umí pracovat s obrazem a v přesně střižené výpravě prohání decentně vypadající, přesto stále sexy neodolatelnou Scarlett Johansson (její velké oči a plné rty udělají své, i když jsou její další velké vnady důkladně skryty v kostýmu). Už od prvních vteřin si mně také získala podmanivá hudba Alexandre Desplata, která provází ony vytříbené obrazy, plné her světla, stínů a barev, jež snímá precizní kamera Eduardo Serry. 70%. (04.03.2007)

Malíř a jeho můza v love story, která se nestala. Jan Vermeer je pro děj stejně nedůležitý jako Goya ve Formanových Goyových přízracích a o jeho osobnosti se nedozvíme skoro nic. Ve skutečnosti je to velmi ženský film, protože především ženské postavy tu tvoří jakýsi děj (samotná Griet, Vermeerova manželka a její matka... a jeden zlomyslný spratek). Vizuálně se jedná o vytříbený film, ale neuvidíme nic, co by přesáhlo rámec dražší televizní inscenace. Body dolů srážím i za to, že zápletka u Dívky s perlou zkrátka neexistuje. (22.02.2010)

Film, ktorý používa osvedčenú schému (tak ako POLLOCK, LIBERTIN, V TIENI BEETHOVENA...) ale aj tak zaujme hlavne svojou inakosťou. 1_Miesto tmavých farieb používa farebnosť, hru zo svetlom (paralela k maľovaniu) ale pritom vie vykresliť šedivosť stredoveku. 2_Hlavnou postavou nie je ani maliar Vermeer ani Griet a dokonca ani obraz. Všetok dôraz je kladený na okolnosti vzniku obrazu. 3_Film funguje ako doplnok obrazu (alebo naopak). Dáva maľbe hlbší rozmer a divák môže lepšie pochopiť to, čo zo slávneho obrazu vyžaruje... (05.12.2007)