...a zase ta Lucie!

Další příjemně zábavné a lehké pokračování příběhu fantazie pro děti. Další film sestříhaný z původního seriálu v českém prostředí a s německou reálností. Malá holka na konci letních prázdnin Lucie Krausová (roztomilá Žaneta Fuchsová) a její dva nerozluční kamarádi z modelíny, Velkej oranžový (hlas Josef Dvořák) a Malej zelený (hlas Jiřina Bohdalová), se napáchají hodně roztomilých a provokativních zlomyslností na nejedné nic netušící oběti a na osobě toužící po pomstě za své ponížení. Aby nakonec byla modelína vrácena do obchodu, protože jak se výchovně říká: krást se nemá! Z dalších postav: starostliví Luciiny rodiče (Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík), nechápající bláznivé sledy událostí, hodný Luciin dědeček (Jiří Pleskot), vracející modelínu zpět do obchodu, aby ji hned vzápětí koupil zpět, pomstychtivý Osvald Richter (dobrý Michael Hofbauer), který je ale po výchovné lekci Formeláků již jenom Luciiným dobrým kamarádem, Osvaldova maminka (dobrá Hana Maciuchová), mající sen o velké hudební budoucnosti svého nezbedného syna, Formeláky zesměšnění prodejce zeleniny (František Filipovský), prodejce Party Jamese (Jiří Datel Novotný) a pumpař (Jiří Lábus), sebevědomý profesor hudby Hartman (dobrý Jiří Hrzán), pobavený společným výstupem Osvalda a Formeláků, a hromada zasmolených opravářů lednice (Karel Augusta), elektriky (Pavel Zedníček a Karel Effa), televize (Václav Lohniský), oken (Evžen Jegorov) a vody (Ladislav Křiváček). Příjemně zábavné gagy, dětská fantazie, vycházející z opuštěnosti, satirické, hravé, zlobivé. Příjemný závan dětství. (13.06.2012)

Bývalá česká detská filmová hviezda Žaneta Fuchsová sa ešte pred tým ako zažila dobrodružstvo s "Chobotnicami z druhého poschodia" objavila vo filme "Lucia, postrach ulice" s podobnými oživlými plastelínovými postavičkami. Stvárnila postavu šesť ročnej Lucie, ktorá sa za pomoci modrého a zeleného formeláka snaží zapadnúť do partie mladistvých výrastkov. Projekt vznikol v roku 1980 na objednávku západonemeckej televízie, kde bol vysielaný ako šesť dielny seriál, z ktorého urobil režisér Jindřich Polák dva filmy pre ČSO. Jedným z nich bol titul "...a zasa ta Lucie". ** (15.07.2018)

Nejvíc jsem dycky žral scénu v bytě Lucie, kde lednička která nechladila začala mrazit a na opravu zrovna přišel Karel Augusta. Během dvaceti minut se začaly objevovat herecké esa, po Augustovi přišli opraváři elektriky Karel Effa a Pavel Zedníček, k rozbité televizi je přivolán Václav Lohniský, další se zjevil instalatér Ladislav Křiváček, poté se k rozbitému oknu přiřítil Eugen Jegorov a nakonec musel být povolán tapetář Vlastimil Bedrna. Skoro jak z nějaké němé grotesky. I další herci v malinkých rolích jsou bezvadní, třeba prodavač ovoce a zeleniny František Filipovský nebo profesor hudby Jiří Hrzán (bohužel předabován Romanem Skamenem). Tyhle dva filmy s Lucií a jejími formeláky, kteří provádějí všemožné bláznivé vylomeniny jsou klasikou rodinných filmů let osmdesátých. A k tomu krásná hudba Angela Michajlova. (09.07.2022)

V dětství to byly moje nejoblíbenější filmy, mohla jsem se plně ztotožnit s dívenkou Lucií a jejími dobrodružstvími. A taky jsem byla okouzlená všemi těmi věcmi např. nálepky, aktovky - jaké u nás nebyly k vidění. A samozřejmě Formeláky:-) Nejraději mám to bruslení v obýváku a kouzelnou dvojici Danielu Kolářovou a Jaromíra Hanzlíka. (05.10.2011)

Oproti prvnímu filmu je tohle "pokračování" vtipnější, je to v podstatě čistá crazy komedie, kde už nejde o žádný děj, ale jen sled komických scének spjatých s kouzelnými formeláky (vrcholně absurdní - a díky tomu nádherně zábavná - je scéna s Hrzánem). S vysvětlením jejich původu se ani tento film nijak neobtěžuje, podobně jako se člověk nedozví, jak se formelákům povedlo z bytového kluziště během vteřiny opět udělat normální byt. Logiku nejde hledat ani v dědově rozhodnutí nejprve kradenou formelu za cenu extrémního stresu "nenápadně" vrátit, a teprve poté si ji normálně koupit - přirozenější by přece bylo, aby ji šel rovnou zaplatit (a v případě potřeby po pravdě vysvětlil, že ji vnučka "omylem" vzala, a rád by to nyní zaplatil). Obecně mi ta přísnost personálu vůči důstojně vyhlížejícímu a slušně oblečenému gentlemanovi přijde nepochopitelná, podobně jako si jde jen těžko představit, že by tak bagetelní krádež řešil napřímo ředitel obchoďáku, namísto nějaké ochranky. A v neposlední řadě mi film přijde nekonzistentní ohledně toho, kdo kouzelné formeláky (ne)může vidět - kupříkladu před Luciinými rodiči či opraváři v bytě se schovávají, ale dědovi, hudebnímu profesorovi nebo Osvaldově matce se bez problémů sami ukáží - zřetelně chybí nějaký klíč, kdo je oprávněn kouzelné postavičky vidět. Co jsem zde naopak uvítal s povděkem, je to, že přísnost Luciiny matky oproti prvnímu filmu v podstatě zmizela (dokonce zde projeví vůči dceři jistou něhu), odhalí se zaměstnání otce, a více hereckého prostoru zde dostane Maciuchová, která je v roli Osvaldovy matky naprosto dokonalá - postava jejího syna se zde náhle jeví ve zcela jiném světle, když člověk zná jeho rodinné zázemí. Obecně celý ten film, včetně jeho závěru, kdy rodiče i děda pod vlivem sedativ zaspí první školní den Lucie, pro postavy obou matek (a skoro všech dospělých postav) moc příznivě nevyznívá - zatímco Luciina matka svou restriktivní výchovou vyloženě potírá dceřinu fantazii (nanejvýše ji útrpně toleruje obměkčena vlivem dědy a manžela), tak matka Osvalda pro změnu svému synovi nalinkovala dopředu kariéru slavného hudebníka a Osvaldův skutečný zájem o něco jiného ji nezajímá (když se zbaví klavíru, pořídí mu pro změnu housle). Mít takovou matku mi v obou případech přijde za trest v každé době, a kornout plný sladkostí je velmi slabá útěcha za to, že rodiče nechají jít dítě první školní den do školy samotné. (21.02.2023)