Hra bez pravidiel

Malé české Zabíjení. Oproti Stanleymu samozřejmě s nedokonalostmi v technické stránce a dokázal bych si představit i změny ve scénáři směrem k jednoduchosti, nicméně na naše poměry velmi dobrý heist s následnými úniky toxické chamtivosti při dělení kořisti (překvapivě bez socialistických výparů). Asi v tom oboru nemá moc konkurence, ale v kutálení aut ze srázu je u nás Jindřich Polák jednička.. (24.06.2022)

Pozoruhodné československé drama s kriminální zápletkou a povedenými akčními scénami. Po úvodní loupeži klenotů a drahých kamenů a následném soudním líčení se po čtyřech letech potkávají hlavní postavy opět a nastává psychologická fáze filmu, kdy se herecky nejvýrazněji projevuje J. Adamíra. Jeho spolupachatel Z. Kryzánek, neustále s kvérem v ruce, a také taxikář a exkriminalista S. Matyáš chtějí pochopitelně pro sebe z lupu co nejvíce a Adamírovi nezbývá než zapírat jeho existenci. Nastává hra bez pravidel, ve které je policejní složka reprezentovaná povrchním J. Bláhou zcela na vedlejší koleji. Bohužel jedna z hlavních postav S. Matyáš opět nevykročil ze své průměrnosti a jeho nevýrazný herecký výkon u mě snižuje celkové hodnocení filmu. V poslední velmi dramatické a akční scéně, v československé produkci nepříliš často vídané, se ke kořisti dostane V. Menšík, číšník s překvapivou změnou chování a s ještě překvapivějším způsobem skonu. Ačkoli závěrečnou pranici mezi Kryzánkem a Adamírou hodnotím jako dosti nepřirozenou, jasně převažují silné stránky snímku : nečekaně proměnlivý napínavý děj, kvalitně vykreslená psychologie ústřední postavy a povedené akční scény. (06.08.2012)

Jedna z nejlepších československých kriminálek, které pomáhají tvořivá a odvážnější šedesátá léta a bravurní režisér. Na socialistickou krimi až západní (francouzské) pojetí, kdy nejsme svědky policejního pátrání, ale sledujeme drama z pohledu zlodějů a ani žádná z postav zde není vyloženě kladná, které by měl divák držet palce. Přesto vynikající výběr herců v uhrančivých i nečekaných rolích a hereckých výkonech udržuje do poslední chvíle děj do napětí a i v současnosti válcuje mnohé nové kriminálky. Herecké obsazení je vskutku interesantní - Svatopluk Matyáš, představitel sošných chlapáků, který mohl být takovým československým Gregory Peckem, nebýt toho, že pak dostával už role poplatné době. Jiří Adamíra, zde nečekaně v roli na kterou nepotřebuje použít své charisma a o to více fungující. Zdeněk Kryzánek, herec s vizáží předáka ze smaltovny, který ovšem mnohem lépe propůjčoval svůj obličej ranařům a hajzlům. Malou roli má i Vladimír Menšík, opět trochu atypickou a využívá svůj rtuťovitý herecký talent na maximum. Speciální třešničkou je obsazení legendárního motocyklového závodníka Franty Šťastného, který sice hraje sám sebe, ale zapojí se i do akce! Franta byl v té době natolik populární osobnost, že prostě byl, byť křečovitě vpasován do tohoto filmu a jeho role je tak trochu úlet. Tento filmový klenot je osazen ještě jednou geniální tvůrčí složkou a tou je hudba - kombinace bondovských ústředních melodií a žesťových variací  à la Fantomas. (02.09.2023)

Kvalitně natočená úvodní loupež, až jsme si říkal áááá tady se nám někdo hodně koukal na Henri Verneuila, pěkně svižně, dramaticky a bez keců, přesně jako z nejlepších časů francouzských kriminálek. Dál už si ale příběh jde svou vlastní cestou a nutno dodat že je to velmi kvalitní cesta. Celá pointa se točí kolem úvodní loupeže a je udělána v duchu, každý chvilku tahá pilku. Napětí ani na chvilku nepolevuje, zápletka v podstatě nemá jediný hluchý místo a to všechno každou minutou ještě graduje až se příběh dostává v naprosto strhujícím tempu do závěrečného finále, který nemá v dějinách českolovenské filmové kriminálky příliš konkurenci. Záslouhou bezchybné práce kameramana ( záběry netrvají o sekundu déle ani méně než mají ), vynikajího střihu a za doprovodu výborné hudby přichází závěrečné rozluštění v tempu, na českolovenský film naprosto nevídáným. Kriminálka, která chytne a až dokonce nepustí. (20.03.2010)

Nemůžu si pomoct, ale Hra bez pravidel mě nepřesvědčila natolik, abych jí dal více než 2*. Solidní námět a slušné herecké obsazení podle mě nemůžou zastřít fakt, že Jindřich Polák se ke svým slavnějším kouskům teprve prokousával a režie mě zkrátka a dobře nepřesvědčila. V porovnání s moderními dynamickými thrillery se nedají zastřít chyby ve scénáři, předvídatelnost a protivné momenty s kvílivou hudbou, která má vyvolat pocit napětí. Celkový dojem: 45 %. Ve své době nicméně vyčnívala Hra bez pravidel už jen tím, jak potlačovala ideologičnost a žánrový schématismus předchozí tvorby. (04.05.2011)