Ikarie XB 1

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Ikarie XB 1 je český unikát - náš jediný seriózní plnokrevný sci-fi film, kde posádka kosmického korábu letí poznávat nové světy, respektive hledat život na Alfu Centaury. Triky a výprava nejsou vůbec žalostné, pokud se divák dokáže vžít do doby a procesu výroby filmu, který byl do té doby u nás v podstatě velkou neznámou. Je sice pravda, že v roce 1963 dělali američané filmové triky na jiné úrovni, ale dnes už jsou i jejich produkty nostalgicky úsměvné. Navíc v Ikarii jsem se nechal unášet zajímavých příběhem se skvělými herci. To vše vydatně podpuruje skvělá kamera a hudba. (22.02.2006)

Jsem v šoku - opravdu jsem nevěřil, že česká sci-fi mohla být kdysi i v rámci světové žánrové tvorby tolik vepředu. I letošní Sunshine má s Ikarií spoustu společných prvků... P.S. Ze srandy bych chtěl vidět i "americký sestřih", měnící směr putování lodi (z lidské posádky se stala banda mimozemšťanů) a přidávající na závěr Sochu svobody. P.P.S. LFŠ 2013: na plátně to Ikarii rozhodně sluší, ale už jsem se rozhodně nebavil tak dobře jako poprvé. (23.09.2007)

Do Kubrickova mistrovského díla 2001 bylo tehdy ještě daleko, ke Scottově Vetřelci ještě dál a tak si režisér Jindřich Polák natočil vlastní sci-fi, které se vymyká jakémukoliv jinému českému filmu a v rámci žánru zůstává v domácí tvorbě dodnes ojedinělé. Naprostá klasika, doprovozená uhrančivě skvostnou hudbou Zdeňka Lišky, působivými triky a skvělým hereckým obsazením. V roli vědců, putujících vesmírem k nečekanému objevu, se představí takové legendy českého filmu jako - Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Radovan Lukavský, Rudolf Deyl ml. či Otto Lackovič. Ikarie XB 1, je dodnes opomíjeným a polozapomenutým snímkem, což je věčná škoda, protože má rozhodně co nabídnout i dnešním divákům. Film už nám trošičku zestárnul, ale jeho tíživá atmosféra stále trvá. Hodně pochmurný příspěvek pana Poláka. (13.01.2013)

Ve své době inteligentní sci-fi na světové úrovni, s ucházejícími triky a navrch okořeněné českou hereckou elitou. Více než poklidný děj zaujme pedantská práce s kamerou a její vztah k okolnímu uzavřenému prostředí, který v mnohém evokuje i novější Vesmírnou odyseu a navozuje místy mnohem čistší žánrovost než celá řada jeho následovníků. Neškodilo by sice trochu více pesimismu a napětí, ale stále se je na co dívat, degradace stárnutím hrozí Ikarii a její sympatické posádce jen minimálně... 75% (02.05.2016)