Nebeští jezdci

Neokázalý komorní, ale nesmírně silný film, který vznik v jediném kratičkém období kdy to bylo možné. Člověk přitom žasne nad tím, s jakým minimem prostředků film vznikal, aniž by to na něm bylo výrazněji poznat... Ano, samozřejmě v něm chybí souboje a na dnešní dobu je skutečně velmi málo akční... To je jistě daň právě tomu, že filmaři měli k dispozici jen několik málo letadel a navrch interiér letadla postavený v ateliéru na Barrandově. Toť vše, nepočítám-li navíc výběr autentických dobových filmových materiálů, které jsou do filmu také zařazeny. Na druhou stranu, právě díky tomu, že film neoslňuje souboji či akčními scénami je jeho výpověď tak koncentrovaná, opravdová a silná. Nelíčí jenom pohledné hrdinství, nelakuje na růžovo, neuhýbá před smrtí, strachem, bolestí... Jeho shlédnutí se podobá návštěvě toho vojenského hřbitova v úvodu filmu. Sluší se tiše smeknout... (22.08.2008)

Určite jeden z top československých vojnových filmov, ktorý svojmu úspechu, popularite a nespornej kvalite vďačí hlavne svojim tvorcom a ich realistickému prístupu k danej téme. Film síce nezdobia akčné scény, aj keď ich tu pár je, ale dokonale zoznámenie s posádkou, lietadlom, každým detailom a hlavne úlohou každého na palube. Najviac mi sedelo, že vo filme každý príslušník národa hovorí svojim jazykom. Všetci sa snažia porozumieť si ako sa dá a často sa tu strieda čeština, slovenčina, angličtina, poľština i nemčina. Práve záverečná scéna so zostreleným nemeckým vojakom je jedna z naj. Porovnávanie Tmavomodrého sveta s týmto starším kultom je na mieste, pretože dej je veľmi podobný, ale Svěrák jeho kvality prekonať nedokázal. Rozmýšľal som nad plným hodnotením, ale ušlo mu len pre absenciu nejakej poctivej akčnej scény. Inak veľmi dobrý film. 80%. (17.11.2011)

Částečné uvolnění politického napětí v Československu v roce 68' přineslo úrodnou půdu i pro vznik tohoto filmu. V žádné jiné době si tohle asi nikdo ani nedovolil natočit. Souboj českých letců, ve službách anglické RAF, proti Německu je oslavou civilního hrdinství. Hrdinství takového jaké bylo. Režisér Jindřich Polák vzdává hold těm, kteří bojovali za něco, co už dnes málokdo dokáže pochopit. Po formální stránce je film našlapaný až po okraj. Jistě téměř 40 let od vzniku se na něm podepsalo poměrně silně, ale i tak zůstávají letecké souboje nebo bombardování strategických cílů stále působivé. Práce s kamerou Jana Němečka je vynikající. Ale tady v tomto filmu nejde o válčení. Jde zde o válku a hlavně o lidi v ní. Jeden charakter vedle druhého. Většina diváků si asi okamžitě zamiluje Prcka v naprosto famózním podání Jiřího Hrzána. Jeho hláškování sice vyvolá úsměv, ale přece jenom ten úsměv trošku tuhne a mrazí při pomyšlení, že všude kolem je válka. Zprvu jsem uvažoval nad tím, na kolik lze srovnat Nebeské jezdce s (o třicet let mladším) Tmavomodrým světem . Jenomže to není nejlepší nápad, protože oba vyprávějí sice o jednom, ale každý jinak a Nebeští jedzci by to navíc "prohráli" na poli formy. Nechme Svěrákům co je Svěrákovo a važme si toho, že Jindřich Polák natočil tento film. Film, který by měl vidět nejenom každý správný Čech... (07.05.2005)

O existenci tohoto filmu jsem dlouhá léta neměla ani tušení, což byla škoda. Jsem ráda, že jsem Nebeské jezdce mohla zhlédnout, určitě je to jeden z nejlepších českých válečných filmů, ne-li úplně ten nejlepší. Působí hodně světácky, jako by ani nebyl z naší produkce. Je syrový, realistický, na nic si nehraje a poukazuje na krutost války i zničené životy všech, kteří museli bojovat. Možná to není film tak atraktivní jako modernější Tmavomodrý svět, je přece jenom civilnější, odtažitější a chybí mu milostná linka, která by hrála větší roli (tohle je totiž vždy lákadlo pro diváka, zvláště divačky), ale je potřeba jej ocenit. (10.07.2013)

Takhle nějak měl vypadat mladší brácha Tmavomodrý svět. Kdyby se tam nemluvilo česky, ani bych nepoznal že je to náš film. Emoce a nadsázka je na tak vysoké úrovni, že chlapci na Mounth Everestu si musej připadat proti ní jak na kopečku někde na vrchovině. Jde o vynikající válečný film co se drží své předlohy a jak režijně tak herecky jest vše zvládnuto na vysoké úrovni. Scény soubojů jsou naprosto přesvědčivé, takže jsem si v křesle občas připadal jako stíhač RAF. A pasáž, ve které je hlavní hrdina Študák poprvé sestřelen společně se svým týmem a jest nucen ležet na lůžku v nemocnici je opravdu emotivně hodně silná. Viděl jsem desítky válečných filmů z období let 60týchh a 70tých a klidně bych se vsadil, že tenhle za americkou a britskou produkcí příliš (nebo spíš vůbec) nezaostává. Takže až pan Svěrák bude zase chtít praštit do válečného filmu, nechť si promítne podobnou instruktáž a příští Tmavomodrý svět Oscar stopro nemine. (13.05.2004)