Noc klavíristy

Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. (04.03.2017)

"Hergot, já mám taky vo pět kilo míň !!" Ne, Noc klavíristy skutečně nepojednává o hubnutí, tady jde zas a jen pouze o prachy.. Další Polákův krok do tmy, rozuměj do krimi žánrových vod, s poněkud bizarním obsazením na čele s profesionálním sportovcem Lábusem a obludnou dobovou všezlodějskou pachutí.. Zato však se skvostným Václavem Voskou.. Nicméně ta neplánovaná kritika dnes snad ještě více aktuální nesolidárností se mi jeví poměrně chvályhodnou.. (30.07.2016)

Československý krimifilm věnující se nekalým obchodním praktikám vedoucího stavebního podniku Ing. Kratiny, jenž se stane obětí vydírání jednoho ze svých zaměstnanců. V roli Kratiny, který si běžně bral úplatky za dokončení staveb v termínu a i jinak se neoprávněně obohacoval, se objevil O. Brousek. Snímek tak kromě kriminalistické zápletky, která se objeví až poměrně záhy, ukazuje rozkrádání socialistického stavebnictví, kde si každý bral, co mohl a obohacoval se, jak to šlo. Kratina se rozhodne neznámého vyděrače odstranit, bohužel pro něho zastřelí náhodného kolemjdoucího a tedy nesprávnou osobu. Svědek této události, klavírista v blízké vinárně Tůma, se rozhodne vypátrat na vlastní pěst pozadí tohoto činu, neboť nebohá oběť byl zeť jeho dobré známé paní Mráčkové (D. Medřická). Pan V. Voska, jenž hrál onoho elegantního hudebníka s jeho charakteristickým aristokratickým vystupováním, byl uveden jako hlavní postava tohoto filmu, já však vnímám jako mnohem důležitější Brouskovu roli, neboť u něho bylo naznačeno i rodinné zázemí, zobrazeny psychologické postupy a hlavně se na obrazovce objevoval od začátku až do konce. Vyděrače, který za svoje činy nakonec zaplatí životem, ztvárnil tapetář Šulc v podání J. Kanyzy. Kriminalista A. Švehlík a jeho kolegové, jež vyšetřovali okolnosti vraždy chodce na Maltézském náměstí, hráli ve filmu všestranného J. Poláka pouze doplňující roli. Nesmím též opomenout zmínit povedenou hudební složku, jejímž autorem byl K. Svoboda. Netradičně pojatá kriminálka s výborným O. Brouskem mě zaujala natolik, že neváhám udělit nadprůměrné hodnocení. (17.12.2020)

Vedle jiného Polákova filmu "Hra bez pravidel" je to druhý československý pokus o akční kriminálku západního stylu a Polák vytvořil další dobrý film. Je to snad jen trošku scénáristický nesoustředěné. První polovina ukazuje život v letech sedmdesátých, představuje charaktery a ukazuje i všemožné šmeliny v socialismu, v druhé se to skutečně rozjede na plné obrátky. Celkem překvapení, že to bylo vůbec povolené s ohledem na to, že tu každý řemeslník/dělník je nepoctivej melouchář. Politice se jinak Polák obratně vyhnul a oslovení soudruh tu nepadne ani jednou. Tohle je prostě jen sympatická čistokrevná krimi. Film je postavenej na výkonu Otakara Brouska st. a vytvořil tu jednoho z těch nej padouchů československého filmu. Skvělá je i Svobodova hudba kopírující Itálii (zřejmě Polákův vzor pro tento film i jeho přechozí Hru bez pravidel). Moje připomínka je tedy jen ke scénáři. Nakonec Voskův klavírista, který je tady takovou vedlejší figurkou, byl v příběhu nejen celkem nadbytečný, ale dokonce jeho vyšetřování na vlastní pěst mělo i neblahé důsledky. (27.02.2021)

"Dneska není tak důležitý peníze vydělat, jako vědět, kdy a komu je dát." Tak to máme uplácení, podvody, rozkrádaní majetku v socialistickým vlastnictví, nějakou tu vraždičku a jako zlatej hřeb zvědavýho klavíristu. Musím se přiznat, že světová kinematografie musela před příchodem mistra Tůmy hrozně trpět, protože si snad ani neuvědomovala, jakej je nedostatek vyšetřujících klavíristů. Tuto mezeru Tůma zaplnil a svým lidským přístupem jasně dokázal, že tudy cesta z průměru nevede. (31.12.2021)