Zlá výchova

Ze začátku mi vůbec nedocházelo, co je skutečnost, co je jenom fikce a kdo je kdo. Potom jsem se lehce zorientovala, ale teprve v posledních deseti minutách jsem konečně přišla na to, co byl jenom scénář filmu, co realita a co ve filmu dělá třetí postavička, která se jmenuje Ignacio, i když je Ignacio už mrtvý... Dobře, uznávám, závěr semi líbil, to co mu předcházelo, bylo ale o něco horší. I když herci hráli moc dobře a Almódovar má talent... mám jenom prostě takovej pocit, že mu nedokážu přijít na chuť a ze španělsky mluvících režisérů si vždycky pustím radši jeho zámořského kamaráda Iňárritu. (13.04.2007)

Na film jsem dopředu slyšel velkou chválu. Zajímavé je, že ji pěly hlavně mé kamarádky. Bohužel Špatná výchova je, alespoň pro mne, jedním z těch filmů, který velká očekávání rozhodně nenaplňuje. Almodóvarův snímek tak nějak pomalu plyne, odhaluje zdánlivě šokující události, ale emocí v divákovi příliš nevzbudí. Škoda. (14.01.2010)

Almodóvar nás ve své osobní zpovědi provází bizarním barevným homosexuálním světem, kde jsou církevní prohřešky vyobrazeny s takovou samozřejmostí, jako že slunce zapadá na západě, Režisér záměrně neuhýbá kamerou při erotických scénách, naopak provokuje. Přes pestrost barev a explicitní scény se jedná o příběh (mozaiku příběhů) chladný jako kamenné sklepení, příběh, kde jsou prakticky všechny postavy svým způsobem záporné a příběh, kde je sex a není láska. (25.11.2012)

Konečne som sa ohodlal poztieť si nejakého Almodovara a Zlá výchova určite nebola zlá voľba. Bizarný svet, prekvapivá forma, jednoduchý príbeh. Napriek jednoduchosti je však príbeh rozprávaný komplikovcane a núti premýšľať. Film postupne dávkuje prekvapenia, len konečná vysvetľovačka mohla byť trochu kratšia. Zaujímavé a originálne podané... (07.02.2007)

Dúhová variácia drámy s kriminálnym podtextom. Všetko podstatné sa odohralo v detstve, stará láska nehrdzavie ak ide o totožnú dušu. Identita totiž nie vždy jasná býva, no jasné je, že pod sukňou, šatami, či gaťami sa u Pedra vždy len penis skrýva. Pastelkovo krásne vyvedená spomienkovo-formatívna telenovela s autobiografickými črtami. Meno režiséra, zvolené trans/homo postavy a spôsob rozprávania ju predurčujú návštevníkom filmových klubov, sympatizantom a aktivistom ľudskoprávnych mimovládnych organizácií. Žiaľ, či už ide o melodrámy alebo o tieto kvázi hitchockoviny, vždy je to len na úrovni telenovely. Lepšej alebo horšej. U Almodóvara ide v podstate vždy o konštatne nízku myšlienkovú úroveň, bohato zachraňovanú prepiatymi farbami a celým tým LBGT podtextom, pričom práve uvedené záležitosti režiséra i jeho dielo často umelo vyzdvihujú, ako by išlo o nejaké hóch umenie. Pričom ide len o pekné farbičky, kolorovaný povrch. A za ten si zaslúži film maximálne 30%. (29.01.2013)