Šepoty a výkriky

Celá Bergmanova tvorba je pretkaná mnohými filmami s nejakým silným psychologickým motívom, no a Šepoty a výkriky je dielom, kde v tomto smere zašiel asi najďalej. Neskutočná hĺbka psychologického problému, hotová vzťahová priepasť, ktorá sa tu otvorila medzi štyrmi hlavnými postavami (tri sestry a slúžka), vystavaná na totálne protikladných povahách, kde na jednej strane stojí čistá láska a sebaobetovanie a na strane druhej duševná malosť, sebectvo, citová prázdnota a chlad. Na tomto základe Bergman rozohral psychologickú hru, totálnu duševnú tryznu, pomocou ktorej osvetlil jednotlivé povahy a vzťahy medzi sestrami zvlášť, ako i so slúžkou spoločne, a to až na samú kosť. Trocha mi tam chýbal hlbší pohľad na minulosť všetkých zúčastnených, divák by tak dostal možnosť lepšej orientácie v celej tej situácii, hlavne zo začiatku. Vo výsledku by to tak mohlo pomôcť osloviť širšie publikum. Takto si to vyžaduje naozaj veľkú dávku vnímavosti, aby z filmu človek niečo pobral. Ale to je len môj subjektívny dojem. Jedná sa o jednu z najlepších psychologických drám aká bola kedy natočená. 85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (07.06.2016)

Ohlušující šepot a nehlasný křik. Taková je duše nešťastného introvertního člověka, taková je duše Ingmara Bergmana a jeho žen. V jeho a Nykvistových obrazech jak od Caravaggia tu dokáže i naprostý minimalismus působit nečekaně epicky, a na krátké ploše a v pár dialozích a náznacích prchavě zachytit komplexní vztahy a pocity. Depresivní odtažitost však převládne, jak mezi postavami, tak mezi filmem a divákem. 8/10 (14.05.2022)

Pár šeptonosných tvorů na cestě tichem, příležitostně vykřikující jméno Ladislav Klíma. Sternenhoch se ujmul chlastu poté, co se vykálel své ženě do obličeje, duševně řval. Bergmanovy holky se uzavřely v načervanelém, psychedelickém koutě zámku a málem je to stálo krk, protože přítomnost mrtvé sestry je nabádala ke zpytování svědomí a následnýmu útěku do reality. Faktem je, že to bylo snad poprvé, co mi má tělesná schránka přišla jako nicotná verze té původní. Stupňující se atmosféra, řev, bolest a já. Chtěl jsem rozepnout zip, který vede od srdce k mozku, marně. Bergman nejsilnější, kurevsky obrazotvorný. Absolutní výpověď o samotě, která mi přivodila šok a trpitelský výraz, který se nezadal s nikým menším, než právě se Sternenhochem! Bravo! (03.04.2010)

Šepoty a výkřiky je agresivní film. Působí rušivě nejen po stránce dialogové, vztahů mezi postavami, ale i po stránce vizuální. Výrazná stylizace dekorací a kostýmů navozuje atmosféru divadelního prostředí. To umocňuje pocit omezenosti prostoru, v němž se hrdniky pohybují. Prostoru jak fyzického, tak psychického - vězení, ze kterého se nedá uniknout. Jsou uzavřeny ve vlastní mysli, nikdo jiný do ní nemá přístup. Pokusy o vzájemné se sblížení však k ještě větší uzavřenosti. Strohost, samota prostředí se hrdinkám odráží v duši - stejně tak se jicjich nitro odráží na prostředí. Film má atmosféru ruských realistů v čele s Čechovem, odkazuje i na severskou, Ibsenovskou duši. Po formální stránce jsou Šepoty a výkřiky snad nejvypiplanějším Bergmanovým dílem (ač ohromnou zásluhu na tom má i kameraman Sven Nykvist). Obsahují precizní herecké výkony a příjemnou hudbu. Kdo se nebojí odkrýt z ženského utrpení víc, než jak se dnes (přitom mnohem naturalističtěji!) snaží Trier, nechť vstoupí do těch opuštěných, avšak emocemi tak plných míst. (08.01.2005)

Rozvláčne, miestami neuveriteľne dlhé a ubijajúce, ale aj tak veľmi dobré. Scéna s rozbitým pohárom musela byť na tú dobu neuveriteľne "kontroverzná", teraz je len kontroverzná. Majster sa snažil niečo sdeliť celý film a ja som to pochopil až na konci o čo mu ide, i keď si nie som taký istý či som trafil. A filmom, ktorým som len tak nepochopil si odo mňa zasluhujú väčší počet * než len 3. (09.12.2009)