Šepoty a výkriky

Myslím, že se to Bergmanovi povedlo. Byl to nepochybně čistý art, ale hodně nudné a místy až nezáživné. Abych se naladila na správnou strunku, pomohla jsem si chytrou nápovědou v TVmini a ejhle, ono je to o jedné velké nudě. A to jsem skálopevně přesvědčená, že jedna z největších NUD v historii člověčenstva je dnes. Taky mi došla další souvislost s barvama, prý červená znamená nitro a já pořád, co to tam bliká, že by chyba ve vysílání? S barvičkama na mě nechoďte, takové náznaky mi nic neříkají. Nicméně musím uznat, že holky hrály znamenitě, vnímala jsem nejvíc jejich klasickou krásu. Neodpustím si vlastní dedukci o čem že to bylo. Celou dobu jsem intenzívně cítila potlačovanou sexualitu a k tomu nabalující se problémy - úzkost, neschopnost dotyku, lásky, citu, pochopení; lži, zastírání, sebepoškozování...Jak z toho ven, když jedna kráska má strojeného panáka a druhá kostnatého staříka (nažrat a spát). Tady je každá rada málo platná, hrozná doba. (23.06.2012)

Mimoriadne ťažká depka pre citlivejšie povahy. Zo vzdialeného optického portfólia kostýmová "rodinná" dráma, z opačného a dominantnejšieho brehu hustá porcia veľmi intímnych, duševných, problémových, spoločenských a vzťahových asociácií. Všetky jednotlivé komunikačné (verbálne i neverbálne) komponenty dotvárajú fantastickú teatrálnu schému (anti)rodinných previazaností, ktoré sú časovo priehľadné a tým pádom sú zdrojom bezprostredných emócií. Ani sa nečudujem, že Kubrick mal problém to vôbec celé dopozerať. (07.03.2014)

Tak tohle mě nějak minulo...z umirájící ženy s chrotpícím záchvatem mi zrovna do zpěvu nebylo. Život obou sester mi přišel o ničem, pomalu na odstřel. Ke služce se nemusím vyjadřovat, ty to mělz těžké v té době skoro vždycky. Moc dobrý pocit jsem neměl, a to jak po stránce psychické (což je asi v pořádku, to bylo jistě cílem), po stránce fyzické (bolela mě hlava), tak po stránce dojmové (to už moc v pořádku nebude, nebyl to můj šálek kávy). Zkrátka nevidím důvod proč bych se na to měl ještě někdy podívat. (24.08.2007)

Tento film na mne zapůsobil za všech Bergmanových filmů asi nejvíce. Jde o opravdu hutný koncentrát deprese s některými opravdu drsnými scénami (sténání Agnes, střep), který je ale zároveň úžasný. Úžasný v dokonale navozené stísňující atmosféře a postupném rozkrývání charakterů hlavních postav, které vyplouvají na povrch po celý film. Všechno se dozvídáte z malých útržků - postupně. Ze vzpomínek, z chování, z pohledů...Opravdu dobrý film. Doporučuji. (14.11.2005)

Nikto nedokáže pretlmočiť toľko životných právd na priestore 1,5h filmu ako Bergman. Koberce, steny, kostýmy a tie „stmievačky“ (teda, prechody do červenej). Úžasná komplexná práca s červenou, symbolizujúcou blížiacu sa smrť. Alebo čokoľvek iné (vášeň, utrpenie, krv). Túžba po porozumení a odpustení na jednej strane je rovnako silná ako neschopnosť lásky a spolupatričnosti na strane druhej. Krátke flasbacky ako tiene minulosti, ktoré charaktery kde-tu prepadnú, sú kľúčom k frustrácii postáv. A zároveň interpretačnou hádankou... (12.02.2022)