Šepoty a výkriky

Ohlušující šepot a nehlasný křik. Taková je duše nešťastného introvertního člověka, taková je duše Ingmara Bergmana a jeho žen. V jeho a Nykvistových obrazech jak od Caravaggia tu dokáže i naprostý minimalismus působit nečekaně epicky, a na krátké ploše a v pár dialozích a náznacích prchavě zachytit komplexní vztahy a pocity. Depresivní odtažitost však převládne, jak mezi postavami, tak mezi filmem a divákem. 8/10 (14.05.2022)

Rozvláčne, miestami neuveriteľne dlhé a ubijajúce, ale aj tak veľmi dobré. Scéna s rozbitým pohárom musela byť na tú dobu neuveriteľne "kontroverzná", teraz je len kontroverzná. Majster sa snažil niečo sdeliť celý film a ja som to pochopil až na konci o čo mu ide, i keď si nie som taký istý či som trafil. A filmom, ktorým som len tak nepochopil si odo mňa zasluhujú väčší počet * než len 3. (09.12.2009)

Zvláště těžký a depresivní film (i když toto lze napsat u nejednoho Bergmanova filmu). Ta atmosféra, která na diváka dopadá jako deka, z pod které se nejde vyhrabat, všudypřítomné dusno, výborné herecké výkony (všechny ženské hrdinky si zaslouží uznání, ale zvlášť musím zmínit Harriet Andersson-ta sice měla párkrát nájezd na přehrávání, ale vždy to zvládla ustát a za svoje nanejvýš působivé herectví si zaslouží potlesk ve stoje). Přesto režisérovi neodpustím tu jeho ležérnost, co se týče mužských postav, bez ohledu na to, jakou roli ve filmu měly (obecně nemám rád, když se něco ve filmu někam násilně „zašantročí“ a pak se to najednou objeví, jenom proto, že to chce daný tvůrce zrovna použít a na diváka nebere nejmenší ohled). Celkově slabší 4*. (08.04.2014)

Pán režisér Bergman u mňa nikdy nebol akousi srdcovkou. Majster réžie, ktorého uznávali a uznávajú ešte slávnejší tvorcovia, je pre mňa mimo misu. Zatiaľ. Jeho charakterové štúdie postáv, mali pre mňa vždy jeden problém. Neprenikali do môjho vedomia a svedomia tak, ako to rejža chcel. Som tým pádom čudný, nechápavý. Skôr iný. A presne tak isto beriem aj ja Ingmarove filmy, nie čudné, len iné. (11.11.2020)

Předně musím říct, že ačkoliv je mé hodnocení pětihvězdičkové, není stoprocentní. Tento film disponuje naprosto dokonalou první částí, která způsobila, že mé srdce začalo krvácet a brečela jsem kvůli ní asi čtvrt hodiny. A ne jen takové to obvyklé zavzlykání a pár ukáplých slziček, opravdu hluboký, vnitřní pláč. Předčasné umírání ženy na nemoc je téma, které se mě bytostně dotýká a to, jakým způsobem to téma režisér pojednává, je shodné s mými vzpomínkami. Nekomentovaná, agonická smrt bez úsměvů a prohlášení o tom, jak se dotyční těší na lepší svět. Ne. --- To, co se děje zhruba od 45 minuty, už se nese v jiném duchu a tam už zaujímám jenom roli pozorovatele, nikoliv toho, kdo to celé prožívá, jako u první části. Pořád to zůstává velmi dobrým filmem, ale nemám ten dojem, že by se mě skleněný střep někde dotknul. I kdyby jen nepatrná smrt. ♥ (06.02.2011)