Death in the Saddle
Réžia:
Jindřich PolákScenár:
Jiří CirklKamera:
Rudolf MiličHudba:
Evžen IllínHrajú:
Rudolf Jelínek, Eduard Dubský, Radovan Lukavský, Jiří Sovák, Jana Kasanová, Miloš Vavruška, Josef Beyvl, Martin Růžek, Miloš Nesvadba, Ludvík Veselý (viac)Obsahy(1)
Sedmnáctiletý Tomáš má rád koně a trpělivě se o ně stará. Ve volných chvílích sní o drsné romantice skutečných kovbojů. Netuší, že právě on pomůže odhalit pachatele skutečné loupeže. (oficiálny text distribútora)
Videá (5)
Recenzie (88)
Jako malé holce se mi film moc líbil. Dnes je mé nadšení mnohem střízlivější. Krásné jsou exteriéry slovenských hor a scény s koňmi, ovšem barevnost snímku mi mnohdy vadila. Jako by byl film dobarvován? Třeba na pleti herců bych mohla demonstrovat odstíny šedé, zeleň v krajině někdy v sytosti zase úplně křičela. Příjemná hudba v některých pasážích mohla být použita i na pohádku, hlavně ty fanfárové motivy. Příběh s potenciálem dobré detektivky v atraktivním prostředí byl jistě pod vlivem oblíbenosti rodokapsů zabalen do dobrodružné hry, což mně ale fakt nebralo. Mladý Jelínek hrál kluka s rozumem, který bychom dnes sotva označili za IQ v pásmu průměru. Vlastně mi šel na nervy. Na koni však jezdil excelentně. ()
Ro(dokapso)mantický, mírně uvolněně socialisticko-realistický dobrodružný film pro mládež. Na svou dobu myslím dosti dobrý - i přes lehkou naivnost - film s téměř detektivní zápletkou. Záporáci jsou jasní a na konci po zásluze potrestaní. Tři hvězdičky i za tu krásu koňskou a přírodní, před půlstoletím ještě socialismem a následnými izmy v dosti přirozeném stavu uchované... ()
Pestrobarevná, širokoúhlá kovbojka má v sobě nepochybné, filmařské možnosti uvolňující se doby. Koňáci zcela pohlceni Rodokapsy a filozofií Divokého západu, se svým zálibám přiblíží až nebezpečně blízko. Pedantský Sovákovo Lojzík, který má na starosti i lehký humor, Růžkovo výborné vyšetřovací metody a klasický spravedlivě přísný dobrák v podání R. Lukavského. To jsou jistě výrazné klady, ke kterým lze přičísti výbornou hudbu a skvělé vyústění děje. ()
Na dobu vzniku téměř odvážné dílo. Kovbojové, koně, zbraně... Typy postav jsou ve svých charakterech roztomile naivní. První část filmu připomíná spíše romanci jako od Šrámka, naštěstí přišla i dramatická linka děje. Pobavil mě Jiří Sovák, jenž je mimo jiné ve svých 38 letech už starý. Naopak trpím na konci scény s koňskou honičkou. ()
Bez rodokopasové linie by mohlo jít o další Krškovu adaptaci Šrámka: lyrické záběry přírody, mladá láska, vždy vzorně upravení herci. Westernová poetika do filmu proniká jen náznakově ve formě zpívání countryových písniček, točení lasem nebo jednotvárně nasnímaného cválání na koni s typicky ruským jménem Ivan. Jalová kriminální zápletka se rozbíhá až po nějakých čtyřiceti minutách her na kovboje, které jsou podány jako nezodpovědná, ba přímo nebezpečná kratochvíle, od níž by každý slušný socialistický občan měl v dospělosti přejít k rozumnějšímu trávení volného času. Hlavním postavou oproti pravým westernům není výrazně individualizovaný hrdina, který by jednal dle vlastních rozhodnutí, ale naivní plantážník, řídící se příkazy uvědomělých jezeďáků. Sám přitom není pro vyřešení spáchaného zločinu přínosný jinak než jako svědek. Namísto nespoutané akce v otevřené krajině mají nejdramatičtější scény filmu podobu relativně klidného popojíždění po vhodných cestách, přičemž veškeré potenciálně nebezpečné dění koordinují příslušníci SNB. Kromě cinemaskopického formátu tak západní kulturu reprezentují akorát zloduši, kteří mají cizí jména, ovládají cizí jazyky a pro peníze jsou schopni vraždit. Tuzemská snaha vyhovět poptávce po exotických dějových filmech západního střihu tak zplodila skoro dokonalou negaci koňských oper a jimi reprezentovaných hodnot. Nic to nemění na skutečnosti, že jakéhokoli dobrodružství lační doboví diváci byli kromobyčejně spokojeni a do kina jich do konce roku 1959 přišlo přes dva miliony. 50% Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (16)
- Jiří Sovák (Mikota) vzpomínal, že "pro jezdecké scény mi připravili dvojníka, nějakého zubaře, amatérského jezdce. (..) Ten kousek před kameru vždycky nějak popojedu, říkal jsem si. To, co umím, mi stačí. Ovšem od vojny už uplynulo mnoho let a já po celou tu dobu, žel, na koni neseděl." Před samotným natáčením ovšem narazila kosa na kámen: "Trenér mi povídá: 'Pane Sováku, pojďte si zkusit toho vašeho koně. Váš dvojník si včera přerazil obratel. Spadl ve stáji z koně rovnou na hrábě!' Nic jiného nezbývalo, točit se muselo a já tedy, bez zvláštních kurzů a cvičení, jezdil sám. Na koních. Ne na jednom, na dvou. Na ostrá natáčení v jiných exteriérech vybraného koně nepřeváželi kvůli prodražení. Musel tedy zaskakovat jiný, který mu byl podobný. Jmenoval se Brus a byl to blbec, koňský blbec. (...) Řekli mi: 'Tak si ho projeďte, abyste věděl jak a co, protože zítra začínáme.' (...) Než jsem vyrazil, povídá mi šéf stáje odborně: 'Dejte pozor, zahazuje levou přední!' Dělal jsem machra a povídám: 'To je dobrý.' Nevěděl jsem ovšem, do čeho jdu. Kůň vyrazil normálně, dal se do klusu, rozběhl se - a v tom si to rozmyslel, změnil nohu. Tam nahoře, na koni, se to projeví nevídaným škubancem. Nějak jsem to tenkrát zvládl, zkoušel jsem trap a zastavit, klus a zastavit... Jakmile jsem nabyl trochu jistoty, rozpálil jsem koně přes louku. Samozřejmě že on, potvora, přehodil v největším trapu rytmus. Změnil krok. Zůstal jsem mu viset pod nosem jako nudle. Sjel jsem po jeho krku, naštěstí ho měl dost dlouhý, ušlajfoval jsem to. Brus bral všechno stoicky, klidně se mnou odkráčel do své stáje. Teprve tam jsem se pustil, ovšem padl jsem rovnou do kobylinců. Od té doby jsem tvrdil, že mám 'zbrusa' nové zkušenosti." (NIRO)
- Když je Rudolf Jelínek obklíčen kovboji z hřebčína, přeříkává si v duchu text: "Věděl už, kdo usiluje o jeho život, ale byl klidnější, než hladina Arkansasu." Arkansas přitom není jen stát, scenárista měl na mysli řeku Arkansas, pramenící v Coloradu a protékající bývalými indiánskými teritorii divokého středozápadu. (navabaca)
- Stanislav Fišer namluvil Jana Přeučila. (pávek)
Reklama