Chicago

Výtečná inteligentní zábava se skvělou hudbou a spoustou energie. Vyčítat nedostatek emocí je nesmysl, protože o to tvůrcům zjevně nešlo. Jediná láska, jakou tu hrdinové prožívají, je totiž láska k sobě samému, takže skutečně nelze očekávat romanci typu Moulin Rouge (a to nic proti MR, ten mám ještě o chlup radši). A Zellwegerová je prostě úžasná. Zašel jsem na Chicago do kina i podruhé a asi půjdu ještě jednou, protože se mi to začíná líbit čím dál víc. BRAVO! (15.05.2003)

Tak tohle byla jízda. Co se týče hereckých výkonů, nenašel bych výtku, všichni zůčastnění skvěle hráli, zpívali a tancovali (největším překvapením pro mě byla Catherine). Hudba dokonalá, taneční část a celá choreografie přesná, chvílemí jemný humor, co dodat více? Snad, že ocenění je zasloužené. Nejvíc se mi líbila scéna s těmi loutkami ;-) (16.12.2007)

Nechci Chicago srovnávat ani s jeho současníkem (Moulin Rouge) a rozhodně ne s Fosseho All that jazz (s kterým nemá společného lautr nic)... Jde o výborně odvedenou řemeslnou práci s několika slušnýma písničkama, z toho jsou pro mě dvě dobré (Gereova novinářská a Reilyho Mr. Celophane) a jedna skvělá (tango šesti na smrt odsouzených žen), herecky zvládnuto, větší prostor dostává jen Zellwegerová, která obtloustlou naivku sice zvládla skvěle, ale zároveň tak slizce, že mi to trošku kazí dojem. Jako vždy nezklamal Reily, který byl pro mě nejsympatičtější postavou... Nebyl jsem vyloženě zklamaný, ale čekal jsem víc 70% (21.06.2006)

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (15.10.2003)

Peklo perspektivou pekla: Hrdinky a hrdinové tu touží po slávě, penězích a potlesku, vraždí, lžou a podvádějí; jeden z druhého si dělají prostředky na cestě ke svým chimérickým cílům. Jako by svět byl opravdu jen velkým cirkusem, v němž člověku nezbývá než se cynicky chechtat. Náznaky skutečného dobra režisér pohotově zkarikuje - z věrného manžela udělá potřeštěného moulu, jenž se zdá ubohým jako ti druzí, jen trochu jinak, nudněji, o poznání méně šarmatně než Richard Gere. Tenhle pokus kolorovat, hudbou a tancem opentlit stav zatracení a Nebe naopak přetřít na šedivo mi, přiznám se, pil krev. Ano, muzikál je to asi zdařilý, dobře zahraný, formálně promyšlený, ale tím hůř - prázdnota tak totiž dostává zdání věrohodnosti. Jaké je Chicago? Slovy Jeffa Overstreeta: "Je jako tančit kankán o rakovině." Doufám, že na tenhle filmový zážitek co nejrychleji zapomenu. (11.03.2009)