Réžia:
Rob MarshallKamera:
Dion BeebeHudba:
John KanderHrajú:
Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly, Queen Latifah, Jayne Eastwood, Christine Baranski, Taye Diggs, Colm Feore, Lucy Liu (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Sex, vražda, lož, sláva. Muzikál vo veľkolepom a strhujúcom štýle, ktorý vás fascinuje svojím príbehom a omráči svojím stvárnením - réžiou, výpravou i bezchybnými hereckými výkonmi. Zvodná muzikálová speváčka sa dostane do väzenia za vraždu svojho tajného milenca. Všade inde by za zločin nasledoval trest. Ale v Chicagu 20. rokov sa pomocou šikovného právnika stáva z Roxie Hart hviezda a miláčik médií! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (546)
Výpravné, pestré, vtipné, nemorální, až zvrhlé - co víc si přát? Snad jen aby tam nehrál Richard Gere. Ale to jej jen můj problém, on se vlastně do rolí bezskrupulózních právníků docela hodí. Naopak velmi příjemným překvapením byla pro mě Renée Zellwegerová - tu jsem dřív neměl nijak rád, ale teď už ano. Co se hudby týče, je výborná (i když tento styl nemusím) Číslo s "oživlými dřevy" mě dostalo:) ()
Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. ()
První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. ()
Vlastně jen triumf na oscarovém poli mě nalákal na tenhle jinak trochu podceňovaný muzikál, ale rozhodně toho nelituji. A to jednak díky příjemně humornému příběhu převážně z vězeňského prostředí, který nešetří černým humorem a dobrá nálada z něj přímo srší. A pak hlavně kvůli hereckým výkonů a tanečním choreografiím, které jsou v podání všech zúčastněných na jedničku. Catherine Zeta-Jones, Richard Gere i John C. Reilly podávají dost možná své životní výkony a zmatený kukuč Renée Zellweger, která zřejmě pořád nevyhnala z hlavy střelenou Bridget, sem perfektně pasuje. Když navíc bereme v potaz i hudbu Dannyho Elfmana, kostými nebo kulisy, ten oscarový úspěch zase takovou ostudou nebude... ()
Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (35)
- Richard Gere (Billy Flynn) se učil tančit tři měsíce. Jeho stepovací scéna se natáčela půl dne. (don corleone)
- První film, který pro nahrání soundtracku použil technologii firmy Sony Direct Stream Digital process a vyšel ve formátu SACD. (don corleone)
- Renée Zellweger (Roxie Hart) neabsolvovala pro svou roli žádný speciální kurs tance ani zpěvu. (don corleone)
Reklama