Černý narcis

Výprava je opäť, ako sme u dua P+P zvyknutí, majestátna a vynaliezavá. Niektoré zábery berú dych, predovšetkým ten pohľad, ktorý vidíte na plagáte a zopakuje sa vo filme viac krát. Možno je Black narcissus scenáristicky najvyspelejším dielom tohto dua a najmenej naivným, aspoň z toho, čo som videl, napriek tomu mi film príliš nesadol. Pôsobil dlhším dojmom, aj o hodinu dlhší Plukovník Blimp mi ubehol rýchlejšie a v spoločnosti hysterických jebtišiek som sa necítil tak dobre, ako by som sa v tom "hrade" na vrchole Himalájí cítil bez nich. Čakal som obšírnejšie ukončenie línie s Jean Simmons a k tým šortkám len toľko, že Deana tento rok prekonal Wawrinka so svojimi oranžovými šortkami na French open. Ale nečudujem sa, že sa z takto oblečeného chlapa tie ženské zbláznili. (08.11.2015)

K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara.. 70% (30.06.2020)

Technicolorové blaho až na dřeň. Rigidní jeptišky v deprimujícím víru barev a znepokojivé hudby ukazují Powellův smysl pro kontrasty a latentní hrdin(k)y. ___ Jestli jeho současník a kolega Hitchcock rád revoltoval proti prohnilé společnosti, přičemž většinou dosáhl svého, Powell volí spíše potlačení a smíření se s trpkou realitou. Boj je nesmyslný, avšak nevyhnutelný, čímž vzniká drama (ani předchozí počin Otázka života a smrti z téhle vize nevybočuje, jen staví zamilovanou dvojici do opozice - ani samotná nebesa nedokážou přebít lásku, prapůvod všeho). Opatrně dávám téhle premise palec nahoru, ale chce to víc. (22.04.2012)

Ta kamera! Místy svou malebností a nádherou ty obrazy tlačí hranici kýče, ale skvěle to pasuje k ději, jehož hlavním motivem je nekonečné potlačování emocí, pudů a prostě sebe sama. Kdyby to bylo jen o trochu míň doslovné a polopatické, bylo by to špičkové. Ale nakonec je to jedno, protože i kdybych se měl jen kochat těmi úchvatnými záběry, budu spokojený. Nedivím se, že samotná firma Technicolor považovala tenhle film za nejlepší užití jejích barev - osobně nejsem největší fanoušek Technicoloru, ale tady je rozhodně dechberoucí a nevím teď z hlavy, kdy by se mi tak moc líbil. (I když taky nutno podotknout, že ne každý technicolorový film prošel tak kvalitní restaurací.) (15.07.2017)

4,5 - Ach jo, ti bílí tučňáci. Jsou (podle mě) zcela nepochopitelně a zbytečně zavřeni mezi stěnami kláštera, obklopeni depresivními mrtvolami na kříži a pak, když potkají pořádného chlapa, můžou se zcvoknout a není divu, že jedna chce zavraždit druhou, třetí je hysterická, čtvrtá místo brambor sází tulipány... Po Rivettově Jeptišce další film, jehož obsah (náboženský fanatismus) mě v poslední době dokonale nasral. (04.01.2008)