The Wild Heart
Kamera:
Christopher ChallisHudba:
Brian EasdaleHrajú:
Jennifer Jones, David Farrar, Cyril Cusack, Edward Chapman, Esmond Knight, Hugh Griffith, George Cole, Rosalind Knight, Sybil Thorndike, Barlett Mullins (viac)Obsahy(1)
Hazel (Jennifer Jones) je divoženkou žijící v shropshirských lesích koncem 19. století v Anglii. Miluje přírodu a zvířata kolem, včetně své lišky Foxy. Jednoho dne se seznámí s místním panošem Jackem Reddinem (David Farrar), který touží po sblížení s Hazel, jejich první setkání ale pro Hazel neskončí pozitivně. Hazel se zapřisáhá přírodě, že si vezme prvního muže, který si ji bude chtít vzít. Posléze se seznamuje s ministrem Edwardem (Cyril Cusack), do toho se však znovu setkává i s Reddinem... (Willy Kufalt)
(viac)Recenzie (12)
Tento melodramatický snímek se mi pod kůži nedostal, žádná z postav mi blíž k srdci neproklouzla.. Hlavní ženská postava mi nesedla, nedokázala jsem jí uvěřit a v podstatě jsem ani nevěděla čemu věřit, když ona sama byla bloudící ovcí.. Pro mě o žádný milostný trojúhelník nešlo, manžel byl slušňák až za hrob a toho druhého muže ovládala touha po sexu a touha po ženě, kterou nemůže mít, opravdovou lásku či skutečný vztah dvou dospělých milujících se lidí jsem v tom nenašla.. P.S. V mnohém souhlasím s kolegou Krtkem a chválím jeho komentář, hezky napsaný. A poděkování Willymu za rozšiřování filmových obzorů. ()
No, neco takoveho jsem jeste nevidel. Ze zacatku jsem myslel, ze je to snad nejaka fantasy, pak to chvili vypadalo jako pohadka, a nakonec se ukazalo, ze jde nejspis o nejake romanticke melodrama s tragickym koncem. Dalsi velmi zvlastni divacky zazitek (obzvlast zacatek a uplny zaver je opravdu podivana...). ()
„Divoženka nezkrocená, lišku k ňadrům tiskne. Říčná, divá, vdavekchtivá... než ji osud stiskne.“ VRK. Zvířecí symbolikou a magií šmrncnuté drama o ženách a lovcích, aneb liška nepatří do psí boudy a bosá bosorka pod čepec. Nebožka matka kočovná cikánka, otec divous co chová včely, stlouká rakve, opilý preluduje na harfu a zpívá si jako když pes vyje. A pak má být dcera normální :-). PRAGMATICKÉ OKÉNKO: [][] Hazel si místo druhých šatů měla raději koupit své první boty. Neměla by „nohy samý puchýř“ a nehupsnula by do bryčky k urozenému vošoustovi, trpícímu nezvladatelným loveckým pudem a krizí středního věku. [][] Alfasamec měl mužný knír, zámek, sklep s vinotékou, ego až na půdu a v přízemí i truhlu plnou dámských šatů. Paráda! Sokem mu byl seriózní pastor, přicházející s nabídkou kvalitního manželství (taky dobrý), křtu v jezírku s lekníny a zárukou cudných polibků místo sexu. Hm. Hazel své dilema mezi libidem a mravopočestností vyřešila šalamounsky a typicky žensky: „Nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!“ A co na to starý rozčepýřený sluha s pohledem výra ušatého, obrovskými licousy a obočím dvakrát hustějším než Brežněv? Jen lamentuje: „Já to říkal! Příliš divoká.“ Ovšem coby kořist zajímavá. Čtyři lovecké psy za ní vypouštím. ()
Gone to Earth se nesmím - aspoň co do záměrů tvůrců - bát postavit na roveň všech těch Pých a předsudků, Rozumů a citů a dalších literárních i vizuálních děl pojednávajících o složitostech milostného života v 18. a 19. století, zvláště jste-li ženou; je to zkrátka typický reprezentant žánru, který nám ukazuje rigidní rituály dvoření a konvencionalizované vztahy, dobu, kdy díky primátu věci cti a víry málokoho zajímalo, co srdce skutečně cítí... Povrchní čtení snímku by mohlo podporovat ty doposud přežívající stereotypy, jakože žena nikdy neví co vlastně chce a že ze dvou nápadníků dá vždy přednost většímu hajzlovi, naštěstí tu máme lišku Foxy, která tuto vpravdě misogynní interpretaci koriguje - stejně jako se Foxy v závěru stává kořistí lovců, je i na srdce (a náklonost) jejího člověčího "dvojence" (mají podobnou povahu, a jak píšu, sdílí tentýž osud), divoženky Hazel de facto od začátku vypsán hon, její milostný zájem byl totiž od první minuty jejími nápadníky vynucován a manipulován. Co se týče filmového zpracování této situace, bohužel mi příliš nesedlo, i když film díky kostýmům a výpravě překypuje barvami (až na hranici kýčovitosti), působil na mě zoufale nevášnivě a studeně (ale možná to byl záměr, kde je vlastně v tomhle filmu skutečná vášeň, mezi Hazel a kým?). Největší problém za mě spočívá v castingu, všichni tři představitelé hlavních rolí (Jennifer Jones, David Farrar a Cyril Cusack) se mi jevili pro svou úlohu starými, svízelné je to hlavně u Jennifer Jones, v tváři Hazel se mělo zrcadlit mnohem více bezprostřednosti a naivity, jinými slovy "dětinskosti" (takhle v oné třicetileté tváři vidím už i nějaké ty životní zkušenosti). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % ()
„Zmizela v noře“ sice pro mě zdaleka nebylo AŽ TAK netradičním filmovým zážitkem, na jaký vás můžou připravit některé zdejší komentáře. Spíše jen vybrané prvky příběhu, jako např. spolužití hlavní hrdinky s liškou, posouvaly toto barevné kostýmní melodrama k čemusi méně obvyklému. Vizuálně pestrobarevná výprava spolu s vedením romantické zápletky mi v jistých chvílích působily až menší boj s pocitem, že nesleduji o moc víc než dobový kýč pro pamětníky, ač na druhé straně mistrně zvládnutý, protože mě příběh i podání dostatečně přikovaly. Čím však déle tenhle neklidný romantický biják z horského lesa, zelených plání a tamních obydlí plynul, tím ještě víc mě dostávala silná atmosféra spolu s příchozími událostmi a výraznou magií, která se linula ze zvoleného prostředí i v souvislosti s motivy nadpozemské víry a spjatosti člověka s přírodou. Moje předchozí (a první) setkání s tvůrčí dvojicí Powell–Pressburger v Otázce života a smrti dopadlo možná o půl schůdku větším nadšením, ale i tady jsem si zvláště ke konci uvědomil (a pár hodin po skončení teprve plně pociťuji), že jsem měl čest s něčím, minimálně v rámci filmu svého druhu hodně vydařeným a působivým, ve finále s nezapomenutelnou dramatickou tečkou... Navrch bohatá zvířecí společnost, neobyčejná ženská hrdinka skvěle ztvárněná Jennifer Jones a ze zbylých herců svým charismatem vyčnívající David Farrar, ač v částečně negativní roli. [80%] ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (7)
- David O. Selznick nechal film přestříhat a některé scény navíc natočil v Hollywoodu pod vedením režiséra Roubena Mamouliana, aby vznikla verze známá jako Divoké srdce (1952). Selznickovy změny spočívaly především v doplnění filmu: prologu, vysvětlujících scén (často doslova, se štítky nebo nápisy na předmětech) a více detailních záběrů jeho manželky Jennifer Jones (Hazel). Nejznámější ze změn jsou scény na konci, kdy Jones údajně nese ochočenou lišku – v dodatečných scénách je liška zjevně plyšová hračka. Selznick také vyškrtl několik scén, které podle něj neměly dostatečný dramatický dopad, přičemž některé z nich byly hlavními body zápletky. Michael Powell ve svých autobiografiích tvrdil, že Selznick z původního filmu ponechal jen asi 35 minut a že vše ostatní v americké verzi natočil Mamoulian. (classic)
- Natáčení filmu Gone to Earth, který byl natočen v Technicoloru, začalo 1. srpna 1949. Studiové natáčení probíhalo v Shepperton Studios v Sheppertonu v hrabství Surrey, zatímco většina filmu se natáčela na mnoha místech v okolí Much Wenlock v hrabství Shropshire. Jako komparzisté byli najati mnozí místní obyvatelé, například sbor z místního metodistického kostela, který se ve filmu objevuje. (classic)
- Původní verze filmu byla v roce 1985 kompletně restaurována Národním archivem Britského filmového institutu. V recenzi časopisu New Statesman byl restaurovaný film označen za „jeden z největších britských regionálních filmů“ a podle kameramana Christophera Challise za „jeden z nejkrásnějších filmů, které kdy byly natočeny na anglickém venkově“. (classic)
Reklama