Nechaj ten ovládač (E02)

Černobílý sitcom pokračuje! Druhá epizoda přichází ve stejném stylu jako ta první. Za mě je sice o trochu slabší, protože zápletka epizody mi nepřijde tolik vtipná, ale to je asi věc vkusu každého diváka. Krom toho se tu objevují další náznaky, že je něco špatně, které diváka udržují v napětí a jisté zvědavosti, kam to vše bude směřovat. (02.03.2021)

To bylo nejkrásnější kouzelnické představení, které jsem měl možnost vidět a originální subverse trop, kdy všechny kraviny co Vision dělá kvůli žvýkačce Wanda musí racionalizovat, jak nejlépe dovede. Též oceňuji červenou krev na černobílém pozadí, to je něco co vizuálně nikdy nemá chybu. A závěr s těhotenstvím taky skvělý. Prostě má to svoje kouzlo No a ten obleček pomocnice byl k nakousnutí. (15.01.2021)

Pokračujeme v štýle danom pilotom, tentokrát je to ale možno ešte vtipnejšie. Epizóde dominuje vydarené kúzelnícke vystúpenie Wandy a Visiona, ktoré na prvý pohľad ale až tak vydarené nie je. Do hry sa zapája čoraz viac farebných prvkov a vtedy si môžete všimnúť aj príklon k realite v chovaní postáv. Len tie drobnosti, ako napríklad včelí muž, sú záležitosťou pre znalcov predlohy, ak ju nepoznáme, tak učme sa. (07.02.2021)

Tldr - jsem rád, že MCU seriály fungují dost podobně jako filmy. WandaVision je super. Od boku můžeme střelit, že WandaVision prostě vypadá jako sitcom, ale tím by zanikla nuancovaná práce s žánrovou inspirací. Může jím být do stejné míry jako byl Winter Soldier politickým thrillerem, tedy jen tam, kde to vyprávění potřebuje. Povětšinou jsou scény doplněny smíchem a snímány ze dvou, maximálně tří kamer, přičemž dominují tradičně studiové americké plány. A v centru prvních dvou zápletek stojí klasicky sitcomové tropy - seznámení se sousedkou a jejím neexistujícím manželem, důležitá pracovní večeře a veřejné představení. Stylizace se asi nejvíc obrací k The Dick Van Dyke Show (a Leave it to Beaver), i tím, jak oba protagonisté hrají. Resp. Paul Bettany je velmi okázalou hrou s Van Dykovým projevem. Jenže veškerá sitcomová iluze se čas od času rozbíjí. Tenhle zakonzervovaný feel-good mikrokosmos je dočasně eskapickým řešením blockbusterových problémů ve skutečném-fikčním světě. A právě dvě úrovně fikčního světa – iluzivní sitcomová / skutečná - se řídí odlišnými pravidly a vzájemně se provazují. Když Wandu nějaká indicie nasměruje k možnosti života v iluzi, sitcom se začne rozpadat. Přichází ambientní hudba, detaily, pomalé nájezdy, tlumenější typ herectví a další věci, které bychom v padesátkovém sitcomu nenašli. Na jedné straně tak můžeme WandaVision chápat jako – relativně chytrý, ale nikterak důmyslný – komentář problematizující existenciální zakonzervovanost sitcomů. Na té druhé pak jako velmi dobré rozšíření MCU na pole seriálů. (18.01.2021)

"Prosím, vyčkejte." A na co mám čekat? Na co ? Nechápu, kam to směřuje, a děsně mě to štve. Nebaví mě na to koukat. Narážky nechápu. A nebaví mě všude číst, že musím vydržet, že se to rozjede, že pak pochopím Vandu. Já ji nechci chápat. Už jsem si našla, co z ní bude, a nepotřebuji k tomu tohle utrpení. V tomto díle byla scéna, kterou bych si kdykoliv jindy užila (Talentová šou), ale k tomuto seriálu začínám mít takový odpor, že nedokáži ani ocenit vtip. Nejsem jediná. Švagrová trpí se mnou a též má nechápavý výraz. Asi trpíme tím, že známe jen filmový Marvel. Komiksy jdou zcela mimo nás. (01.08.2022)