WandaVision

Městečko Pleasantville/USS Callister nešťastně rozpatlané na seriálové ploše. Prozíval jsem se prvními pěti díly a to ladění do sitcomů mě brutálně nebavilo - 25 minut pitomoučkého retro sitcomu a k tomu 1 minuta Twilight Zone je pro mě dost neuspokojivý poměr. A když se to ve čtvrtém díle zvrhlo do Akt X (či čeho), o moc větší zábavu to nepřineslo. A taky jsem měl dost problém s postavami, které mi byly dost ukradené. (09.03.2021)

Klasický Marvel plus úžasné hrátky se sitcomovým žánrem. Vidíme, jak se tenhle žánr proměňoval, a rozhodně nejde jen o formu. Jsou tu téměř celé sitcomové díly z různých dekád a tomu odpovídá příběh a dokonce i úroveň vtipů... která tedy není vysoká, ale to nevadí, má to svoje kouzlo. Talentovaná Elizabeth Olsen konečně dostala v Marvelu možnost to pořádně herecky rozjet a Paul Bethany zase předvíst své charisma. Taky pro mě bylo skvělé vidět, jak se tu různě čerpalo z komiksů. V každém díle se našlo hned několik věcí, nad kterými mé srdce komiksáka zaplesalo. Nedá se svítit, tohle jsem si opravdu užil. (9/10) (11.03.2021)

Očekávala jsem, že to bude víc sebe vědomé, hihi. (Kathryn Hahn je bohyně, fakt že jo, i když je ta její role tak hloupá.) Asi v protikladu k většině názorů, co jsem tak na internetu četla, mi přišly ty první "iluzornější" epizody zajímavější. Z pohledu diváka, který zná historii MCU, jsem si užívala využívání notoricky známých televizních formátů k nastolení jednoduchého bizarního děje, do kterého znepokojivě pronikají divné zvuky zvenčí, postavy říkají, že večeře bude hotová "in a snap" a Wanda sama nechápe, co se děje. Čím víc se však seriál blížil "skutečnému světu", tím víc jsem ztrácela zájem, protože všechno jedinečně vlastní tomuto konkrétnímu projektu mizelo a začala převládat jenom stereotypní "blikající-světla-a-hlasité-exploze" mizérie současných akčních filmů. Seriálová forma omezená krátkým dávkováním informací v rámci jednotlivých epizod také znemožnila věnovat se konkrétním věcem "do hloubky", takže se navíc tvůrcům ani moc nedařilo udržovat iluzi, hihi, že se v seriálu doopravdy něco děje. (03.04.2021)

Doplňující, byť velmi podstatný, doplněk k marvelovskému světu a jeho hrdinům je vtipný a vymazlený, zejména vizuální stránkou, která je jako katalog amerických tv seriálů od 50. let. Začínáme v dokonale vyleštěné domácnosti perfektního a vždy upraveného páru, prolítneme barevnými 60.tkami a končíme u sebezpytujících hrdinů mluvících na obrazovku o své rozhozené psychice. Zajímavé vidět to takhle, jak se měnil způsob pojetí americké domácnosti (alespoň v tv) od nevěrohodné dokonalosti po vystavování na odiv všech možných traumat, jakoby se tím člověk snad chlubil. _____ Oceňuji důvtipné zarámování seriálu v seriálu, střídání žánrů i celkovou příběhovou linku a to včetně Agáthy a jejího parádního songu v předposlední epizodě. S touhle sérií si tvůrci vyloženě vyhráli a dost dobře vysvětluje motivaci Scarlet Witch ve filmu Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství. SHRNUTÍ: Jak říkal Brumbál: to, že se něco odehrává v hlavě, neznamená, že je to o to méně pravdivější. (08.07.2022)

Úvodní sitcomové epizody jsou parádní, skvěle vymazlené a plné dobových i vlastních odkazů. Samozřejmě je jasné, že by něco takového nemohlo trvat donekonečna, tudíž je člověk spíš zvědavý, jak dobře bude rozpad této iluze udělaný. Bohužel, v momentě kdy se tak stává, se až na výjimky jede podle zažitého mustru mavelovek a finále je opět omalovánková bitka bez špetky nápadu. Plusem alespoň zůstává, že seriálový formát pomohl trošku prokreslit postavu Wandy a tudíž to v závěru dokázalo vydolovat aspoň slušné emoce. (05.03.2021)