Otázka života a smrti

S vizuálom sa Powell s Presburgerom tentokrát obzvlášť pohrali. Síce je to obvykle ich zvykom, ale teraz museli proste vymyslieť nebo a výsledok je úchvatný. Ani nie tým, že to vyzerá úžasne, ale že sú v tom nápady. Ešte lepšie sú mŕtvolky v reálnom svete, podobnú situáciu sme videli ešte 20 rokov predtým v Paríž spí. Príbeh je chytľavý, má spád a ani nevadí jeho naivita. Vo vesmíre možno vládne právo, ale na zemi láska. Som rád, že mi to nejaký film znova pripomenul. (28.10.2015)

Očakával som dobrodružný boj o život s kúskom romantiky, no dostal som takmer čistú romantiku. Kvalita filmu však neutrpela. Páčilo sa mi to, v niektorých momentoch je film doslova magický, najskôr to bude scénami i atmosférou medzi nebom a zemou. Je neuveriteľné aký vyspelý a dokonalý film vznikol už v 46 roku. Navyše farebný..., možno však dodatočne kolorovaný to neviem, ale na výsledku to nič nemení. Rovnako ma však prekvapila kvalita obrazu, na svoj vek neuveriteľná, je možné, že čt odvysielala zreštaurovanú verziu inak si to neviem vysvetliť. Film neprávom zapadol prachom, málokto dnes nájde odvahu sledovať tak starý film, čo je škoda. Dnes sa často robia remaky filmov, ktoré za to nestoja, alebo filmov, ktoré to nepotrebujú. Tento by si to určite zaslúžil. 80%. (30.12.2021)

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% (02.01.2016)

Film, ktorý je mojim rovesníkom ma sklamal. Obsahoval slušné množstvo nápadov a mnohé z nich vznikli aj počas nakrúcania. Napriek tomu celkový dojem pokazila neujasnenosť toho, čo malo byť poskytnuté divákovi. Príliš mnoho zajacov, ako sa hovorieva. Chvíľami film skĺzaval do gýču. Mizerný dabing, za ktorý originál nemohol, iba dokreslil nie najlepší dojem. Ten zachraňoval spoľahlivý David Niven. Všimol som si minimálneho záujmu o film, ktorý je tu s nami 75 rokov. Po záverečných titulkoch sa tomu ani nečudujem. (05.04.2021)

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu (10.11.2011)