Otázka života a smrti

Squadron Leader RAF pilot Peter D. Carter se vrací se svým Lancasterem hustou mlhou z náletu nad Německo. Mašina to zle schytala od flaku, hydraulika zničena, podvozek nefunkční, dvojka motor v plamenech, a tak nařizuje osádce opustit stroj. Sám však zůstává, protože ošetřuje svého těžce zraněného přítele, který však rychle umírá. Poté nastaví autopilota směr kanál a chce také vyskočit, avšak zjistí, že šrapnely potrhaly padák nejen jeho, ale i ten přítelův. Smiřuje se tedy se svojí nevyhnutelnou smrtí a přemýšlí, zda je lepší skočit jedním z nouzových výlezů, nebo uhořet po nárazu neovladatelného bombardéru do země... Než se tak stane, spojí se ještě s pozemní rádiovou stanicí v Anglii a odvysílá rozsah poškození i krátký vzkaz své matce a sestrám. Službu konající Američanka WAAF s níž letec naváže spojení jménem  June si uvědomuje, že tento mladý muž, s milým hlasem už za několik chvil nebude... Rozhovor mezi oběma je vřelý avšak krátký. Zničený stroj přestane držet výšku a začíná klesat. Peter se tedy rozloučí s plačící operátorkou, otevře nouzový kŕyt v podlaze Lancasteru a vyskočí do mlhy. Mezitím v Nebi v sekci pro zemřelé letce, čeká mrtvý přítel (kterého Peter ošetřoval), na svého velitele, který měl za ním po výskoku bez padáku přijít po své smrti 30 minut poté... Jenže Peter nikde. Chyby v Nebi nejsou přípustné a tak tam dolů do světa živých sešlou posla, který má Petera najít, přemluvit a odvést nahoru, mezi ty co už zemřeli.... ------- Přiznávám, že jsem byl z tohoto filmu paf. Jedná se o silně nadčasovou záležitost, byť je film točen v kulisách konce druhé světové války. Spíše než válečný je mysteriózní a spíše než mysteriózní je to vlastně drama. Něco jako současný seriál Svět pod hlavou, avšak odehrávající se v roce 1945. Musím smeknout nad tím jak se tehdejší tvůrci s filmem poprali i se samotným zpracováním. To střídání barev je tak jednoduché a přitom tak geniální! Tento film se právem řadí mezi filmy oslavující sílu ducha a lidský život. Škoda, že se o něm dnes už prakticky neví.... Já osobně dávám za 5 slz, 5 důkazů pro soud... * * * * * (22.02.2017)

Ztracená, snad už zapomenutá perla. Mladý hrdina, letec, zázrakem (vlastně spíš nedopatřením) unikl smrti. Při pádu se nebeskému průvodci ztratil v mlze. Po probuzení na pláži se zamiluje do dívky.Hned na to ho navštíví posel, a chce si ho odvést. Jenže to se mladému pilotu nelíbí a rozhodne se odvolat u nebeského soudu. Během filmu pak sledujeme jednotlivé návštěvy nebeského posla (plné sofistikovaného humoru), ale i snažení hrdinových přátel zbavit ho těchto halucinací. Film nakonec vrcholí operací/soudem. Do detailu promyšlený scénář. Vtipný, dramatický, často překvapující. Dojemný, v neposlední řadě.Tento film byl natočen na technicolor. Toho Mike Powell využil coby způsobu odlišení scén pozemských a nebeských. Různě si tedy pohrává s barevností, a výsledek působí neotřele i dnes. Je to perfektně fungující klasika - boží mlýny melou pomalu, ale jistě – chtělo by se říct. Svým obsahem vás však přesvědčí o opaku:-) (25.11.2005)

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu (10.11.2011)

Takhle by asi vypadal Nezvratný osud ve 40. letech. Smutné je to, že Nezvratný osud, jakkoli stupidní, je tak 100x zábavnější. Otázka života a smrti možná dokonale využívá filmových postupů a technicoloru, ale příběh je tak nudný a patetický, že za chvíli ty přechody z černobíla do barevna přestanete vnímat. Nejsměšnější na celém filmu je soudní proces, kde se rozhoduje o životě hlavní postavy. Žalobce je tak neschopný, že musí být všem po minutě jasné, jak to asi skončí. Hlavně mi ale bylo úplně jedno, jak to s hlavní postavou dopadne a to je asi to nejhorší, co může film potkat. (20.11.2011)

Archaická pohádka, které však schází jakékoliv kouzlo. Jen úvod, kdy se pilot loučí s neznámou operátorkou, byl líbezný. Pak se přešlo k nebeskému soudu, který měl veškeré atributy soudu pozemského a byl veskrze protivný a zdlouhavý. Zajímavostí je, byť pro film z roku 46 nijak překvapivou, že porota rozhodující o právu na život byla složena pouze a výhradně z mužů. (06.01.2022)