Šmírák

Jak už bylo napsáno, význam a ztvárnění tohoto psychologického filmu o jednom šíleném sadistickém mladém vrahovi, který prožil veliká traumata v dětství, byly doceněny až o mnoho desítek let později. Nicméně, já sám jsem mu nějak na chuť nepřišel ani dnes, no, konečné smýšlení v tomto případě raději tedy nechám na odborném publiku..Neříkám však, že sekvence filmu ve filmu, zvukové disonance, rafinované střihy a jiné triky nebyly na svou dobu dobré..Tehdejší efekt na diváka se jednoduše zdařil. Film stál kariéru hned dva lidi. Carl Boehm, jehož si publikum kdysi zamilovalo jako partnera císařovny Sissi, to pocítil nejvíc. Byla to opravdu velká proměna. (11.05.2006)

Nemůžu se ubránit dojmu, že Michael Powell udělal jednu chybu. Obsadil do role Helen naprosto nepřesvědčivou Annu Massey. Zatímco psychopatický výkon Karlheinze Böhma (známý nejvíc asi jako císař Franz Josef ze série "Sissy") je bezchybný a dává svou postavu divákovi doslova sežrat, Anna Massey se tváří jako kdyby vystupovala ve školním představení o Třech prorocích a oslíkovi. V některých bezprostředně na sebe navazujících záběrech je její tvář zcela "nenavazující", jakoby scéna byla vytržená z kontextu (což ovšem být nemá).___ Nebylo to ani moc strašidelné, ale ta skvělá atmosféra spojující filmy téhle doby a produkce tu nechyběla.___Jako chlap se musím též zmínit o půvabné Pamele Green (alias modelce Milly), která se zároveň postarala o jedinou hambatější scénu celého filmu (jen chvilička kdy leží odhalená, přesto neunikne pozornosti).___Kvůli pokažené postavě Hellen je to u mě tentokrát jen čtyřhvězdičkové.____ Pro zájemce přidávám odkaz na pár lechtivějších fotek Pamely. (06.08.2008)

Když jdete o půlnoci na projekci osmačtyřicet let starého hororu, čekáte všelicos. Peeping Tom má opatrná očekávání nenaplnil, zcela se jim vyhnul. Nebyl tak úchylný, ani tak nudný, nebyl dokonce ani tak strašidelný, byl prostě jiný a to způsobem, jenž se mi zamlouvá. Nelze nesrovnávat s jiným psychothrillerem - Psychem, natočeným v témže roce a s podobně nenormálním hrdinou. Psycho ovšem navenek vystupuje mnohem seriózněji a jakkoliv je v něm morbidní humor také přítomen, převládajícím dojmem byl šok. Počínání filmového ostřiče Marka Lewise není tak děsivé jako počínání až za hrob milujícího synáčka Normana Batese možná i z toho důvodu, že jej žene vpřed stejná touha jako každého cinefila: dívat se. Powell neustále otáčí kameru přímo na diváka, na jeho touhu mít všechno zakonzervované na věčné časy a moci se k tomu kdykoliv vrátit. Což JE znepokojující, ale zároveň zvrhle vtipné svým nadhledem – nedává nám Powell symbolicky najevo, proč se sám stal režisérem? Výborným režisérem, když už jsme u toho – umí si vyhrát i s takovými blbůstkoidními záběry jako „tužky padající na zem“ a povýšit je na něco tuze originálního, co si osobně rád ještě párkrát přehraji (na nějaké kopii získané alternativní cestou). Peeping Tom je ojedinělý počin, k němuž se nejlépe hodí slovo, které osobně nemám moc rád (pro jeho nadužívání v socialistických knihách o filmu), ale žádné vhodnější mne nenapadá – progresivní. Co už jiného, když ne naše smrt, by mělo být hodné zaznamenání? 85% (08.07.2008)

Zakřiknutý pervertek se snaží natočit jakýsi zvrácený dokument a k tomu potřebuje získat záběr čirého ženského strachu. Toho docílí samozřejmě vražděním, přičemž vše rovnou i točí. Hlavní antihrdina je skvěle zahraný. Už jen to jméno Karlheinz Böhm zní hrozně fritzlovsky. Působí jako plachý homouš, ale jeho zrod (vyrůstání s psychopatickým otcem) dodá patřičné vysvětlení jeho chování. Když navíc začne ta romantická linie, tak mi ho bylo fakt docela líto. Hodně mě bavilo britské prostředí a ten lehký humor, který si utahuje z pokrytectví vážených gentlemanů, kteří rádi lechtivé obrázky, jako všichni ostatní. Film je velice umírněný a není v něm žádná krev, nebo brutalita, ale přesto ve mě dokázal vyvolat strach i napětí. A ten ústřední klavírní motiv měl vyloženě šmrnc. (01.03.2015)

V době, kdy část společnosti šmíruje druhou a pak to sdílí na netu, asi tenhle snímek šokovat nebude. Pravda, přidanou hodnotou je zabíjení. Je ovšem natočen s řemeslnou precizností a K.Böhm předvádí skvělou hereckou kreaci. Chvílemi jsem viděl K.Kinského. Trochu mi vrtalo hlavou, jak dokázal od boku natočit plnohodnotné záběry, ale to by nakonec vadilo nejméně. Zklamán jsem nebyl, ale nadšen také ne. Psychothriller, který polodokumentární formou (dojde i na FF) přibližuje osud psychopata poznamenaného neradostným dětsvím. Dnes vnímám spíše jako zajímavost a součást světové kinematografie. (29.06.2018)