Červené střevíčky

Na Červené střevíčky jsem se dlouho těšila. Tak trochu jsem doufala, že to bude po dlouhé době film, který mě opravdu chytne za srdce, ale i když se tak nestalo, nemůžu říct, že bych si Powellův snímek neužila. Moira Shearer jako Vicky byla nádherná a měla velkou zásluhu na tom, že jsem z filmu nemohla spustit oči. Na svou dobu je v Červených střevíčcích zajímavé spojení divadla, tance a filmu, pěkně tematizují věčný konflikt mezi kariérou a soukromým životem. Čekala jsem větší emoce, to je důvod, proč nemůžu jít s hodnocením výše. Jinak je to ale moc pěkný snímek o zkáze a lásce, kde se příběh Andersena prolíná s příběhem baletky Victorie. (12.12.2012)

Červená knihovna se projednou obula do britských červených technicolorových střevíčků a to v nijak krátkém osudovém melodramatu (se čtyřicetiminutovým prologem!) z prostředí baletního souboru o dvou ryšavých a jednom „Mefistovi“ v neodolatelném podání Antona Walbrooka. Mezi tímto triem hoří věčný to západní spor osobní život a láska versus kariéra a ambice. Čistě papírově tedy film beznadějně předurčený k tomu, aby se (mi) ani trochu nelíbil. Ovšem papírové předpoklady ne vždy platí. Naštěstí. A tak stejně jako Real jednou za x sezón porazí proti všem předpokladům Barcu, tak i rudé baleríny navzdory výše uvedené čer(ve)né kaňce strhávají způsobem, jakým to umí pouze ty nejlepší snímky. (06.02.2013)

(1001) Velmi, velmi intensivní. Těch detailů a smysluplných rekvizit. Jak zcela odděleně od ostatních vypadá Lermontov ve slunečních brýlích a klobouku, vsadím se, že to byla inspirace za vzhledem Coppolova omlazeného Draculy v Londýně. Jak jinak najednou vypadá Craster v koženém plášti. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější, že tanečnici hraje tanečnice, tělem i duší. Není nic horšího, než když je na tom film založen a herečky tanec jenom předstírají. (Vybaví se mi víc takových filmů, ale nejvíc remake Suspirie.) -"You're a magician, Boris, to have produced all this in three weeks, and from nothing." -"Not even the best magician in the world can produce a rabbit out of a hat if there isn't already a rabbit in the hat." (19.12.2020)

Milovníci baletu a opernej hudby budú maximálne nadšení. Dokonalá vizuálna stránka a profesionálne zvládnuté tanečné čísla ich dostanú do kolien. A čo my ostatní? No môžme sa povznášať nad skvelým Technicolorovým pohľadom kamery Jacka Cardiffa, pokývať hlavou nad dobrým hereckým výkonom Antona Walbrooka a možno aj vypudiť slzu v gradujúcom finále. (11.08.2015)

Milovaný film Martina Scorseseho (viz. jeho vyznání na Criterionu) jsem si nemohl nechat ujít. Technicolorová kamera v té době nevypadala nikde jinde lépe, baletní pasáž uprostřed stopáže, snímaná filmovými postupy a tehdejšími triky mě okouzlila, bavilo mě, z jakých úhlů kamera občas snímala charismatického Antona Walbrooka, takže vypadal chvílemi jak trpělivý Mefistoteles :o)…..ale zklamal mě konec, který mi přišel příliš prvoplánový. Chtělo to na konci více odvahy, více dotyku reality. (28.07.2019)