Jistě, pane ministře

Politická satira prý rychle stárne. Kdeže! Ta špatná možná, ale ačkoli je Jistě, pane ministře starší než já, je na rozdíl od mé maličkosti brilantní a vytříbené. A ani v argumentační pohotovosti a uhlazené jedovatosti nejsem s to siru Humphreymu konkurovat, běda mně. Ale ještě víc a zaslouženě běda Jimu Hackerovi. Pokud zatoužíte po korunovačním klenotu britského televizního umu, neváhejte. A prahnete-li po dávce humoru suchého jako nejdražší martini a ostrého jako puky na gentlemanových kalhotách, tak neváhejte už vůbec. (01.08.2007)

"Zrušili nám noční směny. Ňákej vůl už zase spustil úspornej program." Inteligentní humor? Kde hledat jinde, než ve Spojeném Království. Suché dialogy v kombinaci s perfektní charakteristikou politické sféry. Nevím, jestli mě má těšit, nebo si mám zoufat nad tím, že se britská politická realita od té naší zas tak neliší. Co se herců týče, připojuji se ke Geminimu a vzdávám čest památce Nigela Hawthorna, ale co by byl sir Humphrey bez svého ministra Paula Eddingtona a samozřejmě co by byl ministr bez osobního tajemníka Dereka Fowldse (třeba by odjel na jinou večeři nebo by viděl materiály, které jsme nechtěli, aby viděl). Stejně tak skládám hold našim skvělým hercům dabérům pánům Němcovi, Preissovi a Vaculíkovi. Pozn 1: Epizoda tuším 20 velmi jasně vysvětluje, proč je Humphrey takový, jaký je. "Kdybych vždy věřil ve vládní politiku, byl bych nadšeným zastáncem privatizace i znárodňování..." Pozn 2: autorem titulkových kreseb je Gerald Scarfe, tvůrce animovaných částí Pink Floyd: The Wall. Takže vám přeju úspěšné a veselé "namočení do morálního rozměru." A teď mě omluvte, mám naléhavý vzkaz v komunikačním centru... (24.02.2007)

Těžko se smát něčemu co často připomíná bolestivou administrativní realitu. A nejenom z minulého století. Vskutku nadčasové dílo. Seriálu hodně hraje do karet fakt, že nastavuje zrcadlo politice a státní správě jako celému aparátu a ne jen jedné ze stran. Britský ostrovtip par excelence aneb proč bych se nikdy neodvážil vstoupit do sociálních reality shows typu Survivor, kde je to také na denním pořádku. Bohužel se na můj vkus rámec epizod moc často opakoval - Jim Hacker chce něco provést (ať už inovativního nebo naopak), Sir Humphrey je zděšen, chce tomu zabránit a nakonec se mu to povede, často s tím, že přesvědčí Jima Hackera, že na to přišel on sám. Naštěstí je to prokládáno hláškami Bernarda anebo sarkasmem Annie, manželky titulního ministra. Často vychvalovaný dabing bych označil za "ano, ale..." Ano, ale i tak se tu v každém díle najde pár vtípků, které se v překladu ztratily, ať už díky neschopnosti překladatelů nebo, a to byl častější případ, díky nepřeložitelnosti. Ano, ale je tu tolik známých jmen a známých hlasů, že se těžko distancuje hlas od obličeje. (02.03.2019)

Možná je hodnocení po dvanáctém díle trochu brzké, ale vem to čert. Konečně mohu rozebrat i další legendu britských sitcomů. Skvělá satira na britskou vládu, nebo chcete-li trochu obecnější pojem, politiku. Když už používám ten přívlastek "britskou", už po tom krátkém čase mohu říct, že to až tak neplatí. Spousta hlášek a situací mě několikrát donutilo si vzpomenout, že i v našem malém státě to tak chodí a že je vlastně jedno, z jaké země pocházíme, všude je to nejspíš v této problematice stejné. I ten pomocník (jak on se jen jmenuje? Majzl... vlastně Hajzl... ne, Wajzl), který ale nejednou de facto rozhoduje, je internacionálním prvkem. Když jsem tak vzpomněl tu dnešní dobu, musím pochopitelně dodat, že dílko překypuje i nadčasovostí, což už je jen krůček k statusu "geniální". Zpět k té internacionalitě - když pronesl Nigel Hawthorne v druhém díle ze svých úst, že Skotsko je malá skrvnka nad Londýnem, vzpomněl jsem si hned na řevnivost mezi Pražáky a námi Brňáky. Zajímavé. Nemohlo mi také uniknout, že zde je asi největší koncentrace pověstné britské suchosti. Po nějakém čase musím opět pochválit český dabing s kralujícím Viktorem Preissem, je vidět, že to o zkaženém českém znění u britcomů bývá většinou pověra. Ale i když se mi seriál zatím velmi zamlouvá, do oblíbených si ho zřejmě nedám, na to tu jsou jiné skvosty - Hotýlek či Černá zmije. (23.03.2009)

Ač mi dalo práci rozhodnout se zda-li se na to podívám nebo ne, nakonec jsem risknul a naprosto oněměl tím jak Jim Hacker, Bernard nebo Sir Humphrey hláškujou a to natáčení si naprosto užívají. Co epizoda to satira na vládu, která se nezměnila od té doby do dnes a je stále stejná. Mimo to jsem měl rád toho, no, pana Majzla, teda Hajzla....no vlastně Wajzla :-D Britcom je to nejlepší co se na světě mohlo urodit a tento seriál ho nezničitelně zastupuje a nadále zastupovat bude po boku takových hvězd jako je Černá zmije nebo Červený trpaslík. Jediné co mohu dodat je: Jistě, pane ministře (98%) (31.08.2006)