Jistě, pane ministře

Pokud mám napsat přímé hodnocení, tak řeknu, že pokud je mi zřejmé a hledím na to s odstupem, dám-li si to dohromady a zprůměruju na jeden díl, potom v konečném souhrnu se nám to bude jevit vtipné, že dokola vzato v obecném smyslu bych patrně zjistil, jelikož mám psát naprosto bez obalu, že pravděpodobně to valný význam má. Je to nádherná satira byrokracie, státního aparátu a politiky. Vtipné, trefné, hravé. V určitých obměnách je tato satira poplatná každému uspořádání i každé době. Tato skutečnost je nejen humorná, ale i děsivá a hrůzostrašná. Ministr administrativních věcí James Hacker (skvělý Paul Eddington) se snaží dělat politická rozhodnutí a plnit předvolební sliby. Ovšem skutečný stav je natolik odlišný, že i banální záležitost a vhodně viděná nevýhra se dá oslavovat a představovat jako velkolepé vítězství. Funkce a moc je tak opojná! Skutečným vládcem ministerstva je Sir Humphrey Appleby (vynikající Nigel Hawthorne), který se plně ztotožňuje s ministrovým cílem, ale tak aby se ukvapeně nepouštěli do zbrklé a neuvážené činnosti, jež by mohla vyústit ve zcela nepředvídatelné následky. A tak stálý tajemník šikovně řídí svého ministra. Třetím do party je ministrův osobní tajemník Bernard Woolley (dobrý Derek Fowlds), rozpolcený ve své schizofrenní situaci mezi potřebou ministra a poslušností státní správě. Z dalších rolí: Hackerova trpělivá manželka Annie (Diana Hoddinott), mocný muž státní správy Sir Arnold Robinson (John Nettleton), a Hackerův idealistický politický poradce z první série Frank Weisel (Neil Fitzwiliam). (26.02.2015)

"Základní britský sitcom" - který stojí za to shlédnout několikrát a kdykoliv. Zcela souhlasím s komentářem uživatele golfista: Na takovýhle skvělý sitcom se opravdu vyplatilo vydržet u obrazovky do pozdních večerních hodin. Pravý anglický humor posazený do ministerské mašinerie - to je lahůdka. Jak je podle stáří seriálu vidět, politický styl se časem ani místem příliš nemění. Je to fakt bomba a mou oblíbenou postavou byl Bernard, který tak nějak z celého toho prostředí působil "nejpřirozeněji" lidsky a jeho hlášky pro mě byly ještě příjemnější než všech ostatních (a že jich tam je) :) (22.02.2016)

Možná je hodnocení po dvanáctém díle trochu brzké, ale vem to čert. Konečně mohu rozebrat i další legendu britských sitcomů. Skvělá satira na britskou vládu, nebo chcete-li trochu obecnější pojem, politiku. Když už používám ten přívlastek "britskou", už po tom krátkém čase mohu říct, že to až tak neplatí. Spousta hlášek a situací mě několikrát donutilo si vzpomenout, že i v našem malém státě to tak chodí a že je vlastně jedno, z jaké země pocházíme, všude je to nejspíš v této problematice stejné. I ten pomocník (jak on se jen jmenuje? Majzl... vlastně Hajzl... ne, Wajzl), který ale nejednou de facto rozhoduje, je internacionálním prvkem. Když jsem tak vzpomněl tu dnešní dobu, musím pochopitelně dodat, že dílko překypuje i nadčasovostí, což už je jen krůček k statusu "geniální". Zpět k té internacionalitě - když pronesl Nigel Hawthorne v druhém díle ze svých úst, že Skotsko je malá skrvnka nad Londýnem, vzpomněl jsem si hned na řevnivost mezi Pražáky a námi Brňáky. Zajímavé. Nemohlo mi také uniknout, že zde je asi největší koncentrace pověstné britské suchosti. Po nějakém čase musím opět pochválit český dabing s kralujícím Viktorem Preissem, je vidět, že to o zkaženém českém znění u britcomů bývá většinou pověra. Ale i když se mi seriál zatím velmi zamlouvá, do oblíbených si ho zřejmě nedám, na to tu jsou jiné skvosty - Hotýlek či Černá zmije. (23.03.2009)

100% - Napadá mě jen jedna slabina tohoto seriálu, který k mému velkému překvapení znají snad pouze Češi a někteří Britové. Ve světě je naprosto neznámý. Onou slabinou by bylo věčné opakování stejné struktury. Problém se většinou přetaví ve střet zájmů, a nastalý "kompromis" je ku prospěchu jak Sira Humphreyho tak Jima Hackera. No jo. Ale ono to nemusí být slabinou, když si uvědomíte nadčasovost vět vyřčených a činů provedených a frekvenci jajich variací v denních zprávách. Jistě, pane ministře je pro mě geniálním seriálem a lingvistickým klenotem. (30.09.2011)

Po letech paradoxně ještě zajmavější než v době premiéry - nejen že to neztratilo nic ze své břitkosti a trefnosti, ale paradoxně právě proto, to ukazuje jak strašlivě a zároveň úžasně stejné v moderní demokracii všechno je. Což tedy ukazuje že ryba prostě smrdí od hlavy, ale zároveň to stejně tak ukazuje, že prostě pořád plave. Že systém, navzdory všem chybám, pořád funguje a je tedy v základu správný. 10/10 (09.11.2015)