Jistě, pane ministře

Těžko se smát něčemu co často připomíná bolestivou administrativní realitu. A nejenom z minulého století. Vskutku nadčasové dílo. Seriálu hodně hraje do karet fakt, že nastavuje zrcadlo politice a státní správě jako celému aparátu a ne jen jedné ze stran. Britský ostrovtip par excelence aneb proč bych se nikdy neodvážil vstoupit do sociálních reality shows typu Survivor, kde je to také na denním pořádku. Bohužel se na můj vkus rámec epizod moc často opakoval - Jim Hacker chce něco provést (ať už inovativního nebo naopak), Sir Humphrey je zděšen, chce tomu zabránit a nakonec se mu to povede, často s tím, že přesvědčí Jima Hackera, že na to přišel on sám. Naštěstí je to prokládáno hláškami Bernarda anebo sarkasmem Annie, manželky titulního ministra. Často vychvalovaný dabing bych označil za "ano, ale..." Ano, ale i tak se tu v každém díle najde pár vtípků, které se v překladu ztratily, ať už díky neschopnosti překladatelů nebo, a to byl častější případ, díky nepřeložitelnosti. Ano, ale je tu tolik známých jmen a známých hlasů, že se těžko distancuje hlas od obličeje. (02.03.2019)

Parádní satirický seriál, který ukazuje, jak to chodí v politice - něco za něco, ruka ruku myje, apod. Každý díl je špičkově provedený, nikdy nenudí, hlavní hrdinové si své role jaksepatří užívají. Velké bravo! Seriál existuje na 5ti DVD, přičemž poslední DVD obsahuje samostatný poslední 22. díl - Partajní hrátky. Hudba: Ronnie Hazlehurst (07.03.2008)

Politická satira prý rychle stárne. Kdeže! Ta špatná možná, ale ačkoli je Jistě, pane ministře starší než já, je na rozdíl od mé maličkosti brilantní a vytříbené. A ani v argumentační pohotovosti a uhlazené jedovatosti nejsem s to siru Humphreymu konkurovat, běda mně. Ale ještě víc a zaslouženě běda Jimu Hackerovi. Pokud zatoužíte po korunovačním klenotu britského televizního umu, neváhejte. A prahnete-li po dávce humoru suchého jako nejdražší martini a ostrého jako puky na gentlemanových kalhotách, tak neváhejte už vůbec. (01.08.2007)

Kultovní seriál vznikl díky Antony Jayovi a Jonathanu Lynnovi, kteří prostředí vysoké politiky důvěrně znali a na scénáři pracovali s pomocí Johna Cleese z Monty Pythonů v druhé polovině 70. let. Pilotní díl seriálu byl přijat s velkým ohlasem, a tak v roce 1979 bylo natočeno 21 epizod, které byly odvysílány na BBC o rok později - a diváci šli do kolen. Seriál se úžasně líbil i premiérce Thatcherové, která u něj dokázala strávit celé hodiny. Pro toho, kdo se chce něco dozvědět o politice, nemá smysl pročítat politologické příručky nebo poslouchat nudné narcistní projevy politiků v televizi, ale je nejlepší shlédnout pár dílů tohohle geniálního seriálu a hned pochopí, jak to v politice chodí. Díky geniálnímu obsazení měl seriál úspěch po celém světě. Za svůj majstrštyk byli Paul Eddington jako představitel slabošského a důvěřivého Hackera a Nigel Hawthorne jako vychytralý manipulátor Appleby oceněni řádem CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu. Jediný, komu se kupodivu seriál nelíbil, byla britská státní správa, která tohle dílko označila za podlé a přeceněné. Sbírka cen a nejrůznějších vyznamenání, kterou získali tvůrci, by zabrala mnoho místa a o jednotlivých zápletkách a dialozích by se dalo dlouho diskutovat. Pro mě neodolatelná záležitost. Stoprocentní hodnocení. (18.10.2007)

Trefné navážení se do všeho a všech, nás demokracií otupělé občany nevyjímaje, z této klasiky britského humoru tvoří unikát. A že chvílemi popichování zachází tak daleko, až není k smíchu, ale spíše k zamyšlení mu ani náhodou neškodí. Díky tomu a také nenápadnému detailu, že jako jediný sitcom tento neobsahuje jediný trapný moment, se z Yes, Minister stal nesmrtelný a vždy aktuální poklad. Každý přece máme svého Hackera, ale co on by si počal bez Bernarda a Humpyho? (13.05.2013)