Jistě, pane premiére

Tak už to bývá, že nejneschopnější (tj. nejméně nebezpeční) bývají povýšeni. Potkalo to i ministra Hackera a jeho tajemníka s formulářovým fetišismem sira Humprhreyho. Druhá série je už mnohem nabroušenější a není divu. Pravicové krutovládě Margaret Thatcherové se podařilo postupně téměř vymýtit audiovizuální kulturu a scénárista si z její hlavy udělal terč. Dobře jí tak, babě. ;-) 90 % (02.12.2003)

Při našem nepravidelném setkávání naší skupiny pozérů, vyděděnců, nespokojenců a ožralů jsme setrvávali v neformální diskusi o tomto seriálu. Během ní došlo k úplné a upřímné výměně názorů, postojů i idejí. Z oné diskuse vzešla celá řada podnětů a po jejich přezkoumání se ukázalo, že naznačují slibné směry uvažování, jejichž sledování vedlo k pochopení, že alternativní postupy jednání by vlastně za jistých okolností umožnili poskytnout možnosti jemné modifikace, vedoucí i k přehodnocování původně sporných oblastí a naznačující způsob, jak podpořit možnosti kompromisu a spolupráce. A tak při mnohostranném uplatnění a s patřičnými vzájemnými ústupky jsme dospěli k uspokojivému rozuzlení: kladnému ohodnocení této půvabně a hravé politické a byrokratické satiry a k nalezení dalšího rozumného důvodu k hromadnému veselí a obžerství. V centru dění opět svatá trojice: pokrytecký a marnotratný PM James Hacker (skvělý Paul Eddington), samolibý a neústupný stálý tajemník vlády Sir Humphrey Appleby (vynikající Nigel Hawthorne) a ochotný a úslužný osobní tajemník premiéra Bernard Woolley (dobrý Derek Fowlds). Z dalších rolí: ironická premiérova manželka Annie (Diana Hoddinott), premiérova politická poradkyně Dorothy Wainwright (Deborah Norton), vysloužilý stálý tajemník vlády Sir Arnold Robinson (John Nettleton), a stálý tajemník ministerstva financí Sir Frank Gordon (Peter Cellier). Bohužel s hrůzostrašnou jistotou lze tvrdit, že v určitých obměnách tento způsob vládnutí platí všude a vždy. (07.03.2015)

Tohle i Jistě, pane ministře by měli pouštět před našimi současnými zprávami, aby bylo ještě lépe vidět, že to, co si v Anglii vymysleli v 70. a 80. letech jako komedii, aplikují naši politici v praxi, a to napříč politickým spektrem:-( Aktualizace 19/6/2012: Tak to, co se u nás ve skutečnosti děje, by scénáristi ani politici v Anglii teda nevymysleli ani pod drogama! (19.01.2010)

NANEŠTĚSTÍ AČKOLI TA ODPOVĚĎ VSKUTKU BYLA JASNÁ, PROSTÁ A PŘÍMÁ, PŘESTO NASTANE JISTÁ POTÍŽ, MÁME-LI JÍ POPRÁVU PŘISOUDIT ČTVRTÝ Z PŘÍDOMKŮ, KTERÉ JSTE TEĎ UVEDL. JEŽTO PŘESNÁ KORELACE MEZI INFORMACÍ, KTEROU JSTE TAM V PARLAMENTU PRONESL A FAKTY, NAKOLIK MOHOU BÝT IDENTIFIKOVÁNA A DEMONSTROVÁNA JE POHŘÍCHU TAKOVÁ, ŽE PŮSOBÍ GNOZEOLOGICKÉ PROBLÉMY A TO V TOM SMĚRU, JEŽ VELMI ZATÍŽÍ LOGICKÉ A SÉMANTICKÉ ZDROJE ANGLICKÉHO JAZYKA BŘEMENEM MNOHEM TĚŽŠÍM, NEŽ MOHOU PODLE ROZUMNÝCH OČEKÁVÁNÍCH UNÉST... (25.03.2008)

Pokračování Jistě, pane ministře není tolik vtipné jako původní seriál a rozhovory Hackera s Humphrym mají pořád stejné vyústění. Ale to nevadí, protože to je pořád výborně udělané. Postupem času mi přišlo až děsivé, jak se ustrašený, ale v jádru dobrácký Hacker stává stejně manipulativním amorálním šmejdem jako je Humphry. Nakonec přišel o všechny svoje morální hodnoty a zůstala jen chuť po moci (či si udržet místo) skrze popularitu. Tohle už nebyla hra kočky s myší, ale hra dvou koček, i když ta která byla ve státní správě mnohem déle měla přirozeně většinou navrch. Občas mi bylo líto Bernarda, ten si jako jediný z hlavní trojky zanechal svědomí, snažil se svoji práci dělat poctivě jak jen mohl a často na to málem sám doplatil. (10.09.2014)