Posledný súboj

Tohle je přesně ten typ filmu, který by se měl líbit jak chlapům, tak ženám. Příběj je postupně vyprávěn očima tři hlavních postav, kde prim hrají především dialogy a méně i více drobnější detaily jednolivých scén. Vše krásně graduje a výustí ve velmi kvalitně natočený závěrečný fightek alá středověk. Rozhodně se nejedná o nějaký velkobiják plný rozmáchlých bitev. Naopak Ridley chce daleko víc jít do nitra mužů a žen a jejich práv, pocitů, povinností a tradic ve 14 století. Některé scény jsou mimořádně silné (dotazy na  Marguerite ) a některé i poměrně brutálnější, takže o dobovou atmosféru netřeba se strachovati. Poslední věc, Ridley umí skvěle vést herce. O Adamovi asi už všichni víme, že je hodně, ale hodně dobrej herec, Matt Damon mě sice nikdy nepřišel jako nějakej oscar herec, ale umí si vybírat postavy a režiséry, takže taky na pohodu a na závěr jsem si nechal růži mezi trny Jodie Comer, absolutně dokonale trefila tu kombinaci ženské křehkosti a vnitřní síly, naprosto skvělá. Jo a ještě je tam vlastně Beník i u něj si myslím, že z něj Ridley vymlátil maximum možnýho. Zkrátka kvalitní filmový zážitek po všech stránkách. (20.10.2021)

Povedený historický velkofilm odehrávající se ve středověké Francii v období tzv. Stoleté války. Po řemeslné stránce dokonalé (Ridley Scott je prostě zkušený matador a režisérské řemeslo má v malíku), samotný příběh z dnešního pohledu skutečně zajímavý, rozdělený do tří částí - tří různých pohledů na tutéž skutečnost, tří rastrů (lišících se jen v jemných nuancích), které originálně rozvíjí diváckou percepci (tady je zjevná inspirace klasickým snímkem Akiry Kurosawy Rašómon). Objevná je i komparace tehdejšího a dnešního právního status quo. Jediná má výtka je pak k trochu přepálené stopáži, dvě a půl hodiny je prostě moc... (16.01.2022)

Jeden je nesvůj ve věcech dvora, vedení panství a záležitostech srdce; naopak mezi chlapy na válečných taženích je ve své vodě. Ona je pro něj cesta k pozemkům a pokračování rodové linie, rozhodně ne milovaná něžná polovička. Druhý je "muž budoucnosti" charismatický, zběhlý ve dvorních intrikách, vzdělaný ve čtení, psaní, počtech i jazycích. A ambiciózní. Zároveň zvyklý, že mu vše prochází a nic nemá následky. Ona je pro něj múza, která s ním laškovně toká, kdykoli na sebe narazí. No a pak je zde ona, chycená mezi (nejen) těmi dvěma a jejich dekády se táhnoucí rivalitě o moc, postavení, přízeň a majetek (což zahrnuje i jí). Rašómon přístup je použit s citem, není to přepálené "třikrát ty samé situace diametrálně odlišně". Naopak, když už se situace odehrávají znovu, tak se liší v nuancích i režijním podání. Prostě v detailech, ve kterých je schovaný ďábel. To vše se úročí ve strhujícím finálním duelu, který adrenalinem, sázkami a emocemi patří k nejlepší rytířské akci, co kdy byla na plátnech. Nejlepší, nikoli nejvěrnější, protože popírá veškeré zákonitosti historického šermu. Ovšem to vem čert. Chybí tomu snad jen pohled někoho s "nestranným pohledem" nechyceného ve víru dění onoho tria. Pokud něco jmenovitě vyzdvihnout, tak krom již zmíněného souboje, je to mnohovrstevnatý výkon Jodie Comer, která musí být třikrát zcela rozdílná a přitom stále tatáž postava, a... Nevěřil bych, že to píšu, výkon Bena Afflecka, který si roli zhýralého lorda tahajícího za nitky užívá plnými doušky. (24.10.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)

Ach jo, jsem na rozpacích. Pamatuju si, že Duelisti mě kdysi dávno docela nudili a že hlavními viníky bylo režisérské vedení a neobratná adaptace literatury do filmu. Trochu jsem doufala, že by se od té doby mohl někam posunout Ridley, já, nebo my oba, aby se s Duelem situace neopakovala, protože na Adama Drivera v brnění jsem se přirozeně těšila a i Matt Damon je v určitých polohách super. Ale zase jsme se minuli. Režijní styl Ridleyho Scotta mi vždycky přišel arogantní, ale teď už je z něj vyloženě jedovatý dědek. Ještě že mu chlapci svým scénářem nedali moc prostoru to ukazovat, určitě by se mi ale líbilo, kdyby ten materiál dali ke kočírování někomu jinému. Jak moc kulervoucí to mohlo být, kdyby to režíroval Gus Van Sant, nebo obecně někdo, kdo by k tomu nepřistupoval jako k opulentnímu spektáklu, ale měl by cit... no pro pocity. Nasnímané mi to přišlo jak televizní seriál, často mě napadalo, že určité záběry by bez problémů zapadly do Hry o trůny, a to určitě není pochvala. Ale i scénáři by se hodila větší míra propracovanosti. Rozdělení na kapitoly působilo ze všeho nejvíc jako formální vytahování se, než že bych měla opravdový pocit, že příběh přede mnou skutečně získává nové dimenze a že by to lineárním vyprávěním o něco přišlo. Velký důraz na postavu Bena Afflecka ve střední části mi přišel nadbytečný/nepotřebný. Kapitola Jodie Comer byla přirozeně nejpůsobivější a nejsrdcervoucnější. Taky byla titulkem vyčleněná oproti předchozím jako jediná pravdivá, tak jaký mělo smysl ukazovat jiné eventuality, když jsou hned zase zneplatněny? Herečka neudělala nic špatně v rámci toho, co měla k dispozici, ale i přes to mi přišla spíš nijaká, a chlapci byli taky takoví průměrní a neviditelní. A když mi na žádné postavě moc nezáleží, tak se to potom vztahuje na celý film. A určitě tomu nepomáhá, že se mi celek nelíbil ani vizuálně, kameru už jsem sepsula, kostýmy mi přišly ušité z moc moderních materiálů a příliš jako kostýmy než jako oblečení, ve kterém někdo existuje, krajina byla digitálně škaredá a nevyužitá, obecně mi tam chyběl pokud o estetiku™. (12.02.2022)