Battle Royale

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Neveril som, že niekedy narazím na film, kde by som vraždy detí nepovažoval za účelové, hlavne keď konajú tak naturalistickým a šokujúcim spôsobom (za doprovodu Verdiho, či Straussa) ako práve v BR. Naštastie výsledný emocionálny dopad spočíval v myšlienke, ktorá sa za tým besnením skrýva. Toto asi tak skoro s hlavy nedostanem, čo je dobre. Niekdy je lepšie vidieť ako zažiť, aby sa človek prebral a začal si vážiť života, alebo minimálne nad tým porozmýšlal. Pochvala ešte za dva prodikladné elementy ako symboly dobra a zla v podaní "preradených" študentov, ktorí to tam ako sa patrí rozpumpovali. Sila. (27.11.2005)

Pokud si správně uvědomuji (což zdaleka nezaručuju), tak je Battle Royale teprve druhým asijským filmem, který se ode mne dočkal pětihvězdí (tím prvním je korejské melodrama A Moment to Remember). Prvních asi patnáct minut jsem se nevěřícně koukal na obrazovku, co se to tam jako děje. Takhle šokovanej jsem filmem nebyl ani nepamatuju. Bizarnost, totální šílenost (vysvětlování pravidel!), nekompromisnost, absolutní nekorektnost.... opravdu jsem skoro nevěřil, co to Japonci vytvořili. Po čtvrthodině jsem si zvyknul a zbytkem snímku jsem se už nechal bavit. A ono to kolikrát fakt že až sklouzne k nezávazné ryze béčkověkomediální podívané. Rozhodně si nenalhávám, že je ten film dokonalej - to určitě není - na hodně místech to drhne v logice i v provedení, ale já s ním jsem navýsost spokojen. (04.07.2009)

Pííííííííp píííp pip, pííííp zajebaných. Pípápůpépípúpépé chlamydie pííííp, pyp, pyp, pyp, pypypypypypypy....pyp. Pípi pípi pipippi, pypy pýpy pypypy přiseru pípítko, pípýtko, pípátko zhovadilost, plná pí pí pí, píí píí pi pi pi pi pííí pííí pi pipip. Pimpipumpi pipipi, pípupápu pypypy jako varle varleti, pípiny pak sexy wie meine řiťochlupy. Pimpalála pim pim pim, že pi pi pyp. Ovšem zvláštní pozornost si zasouloží kamera - pííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp, i pípa, píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp. Snad jsem nová pravidla pochopil správně? (27.09.2015)

Je to dosť dobrý film z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o súťaži Battle Royale, ktorá vznikla kvôli veľmi zlej situácii v Japonsku, čo spôsobilo aj neuznávanie autorít a jej náplńou je, že sa každý rok vyberie jedna trieda, ktorá je proti svojej vôli odvezená na opustený ostrov, kde sa majú pozabíjať až do vtedy, ked´ zostane iba jeden študent, inak za tri dni umrú všetci. A takýto typ príbehu mám rád, pretože sa tu stále niečo deje. Zabitých ľudí je tu dosť a dobre sa na to pozerá už len preto, že sa tu vraždia medzi sebou teenageri. Samotné zabitia ale ani nie sú až tak moc zaujímavé, čo je ale kvôli ich schopnostiam pochopiteľné, hlavne sa strieľa alebo používajú rôzne typy rezných zbraní. Ale tento film ani tak nie je o zabíjaní, ale hlavne o postavách. Úvod je tu krátky, prejde iba niekoľko minút a už sú študenti oboznamovaní s pravidlami hry, čo síce spôsobí, že sa tu moc nedá všimnúť tá zmena charakterov, na to slúži iba niekoľko spomienok hlavných hrdinov, ale dôležité je, že sa prejavia ich vlastnosti v hre. Postavy sú veľmi rozmanité a zaujímavé, niektoré sa radšej vopred zabijú so svojimi láskami, další zase len chcú hru dožiť bez toho, aby niekoho zabili, iní zase využívajú svoj rozum na oklamanie systému, ale sú tu aj takí, ktorí chcú prežiť za každú cenu. A hlavne Mitsuko, doslova chladnokrvná vrahyńa je tu podľa mńa najzaujímavejšia postava filmu. Je tu aj množstvo perfektných situácií ako nôž do čela za vyrušovanie, veľmi zaujímavá scéna s otravou jedla alebo celá situácia ukončená súbojom dvoch hlavných zabijakov s perfektne zvolenou vážnou hudbou. Ale celý film je plný vážnej hudby, ktorá dodáva filmu zaujímavú atmosféru. Musím tu spomenúť aj veľmi zaujímavý záver s Kitanom, ktorý je tak originálny, že je až absurdný, ale rozhodne je zaujímavý. Síce to je kultový japonský film, ale pre mńa nemá až taký potenciál, aby som mu dal plné hodnotenie, aj ked´ viaceré nápady alebo scény by si ho zalúžili. Ale to nič nemení na tom, že priniesol nový nápad, ktorý bol odvtedy už viackrát použitý, ale už nie až takto kvalitne a aj dvojka je oproti tomuto filmu neporovnateľne horšia. 79% (20.07.2007)