Kyborg

"Vždycky to děláš takhle ??" - "Dělám co ??" - "Zabíjíš !!" - "Já takový svět nechtěl !!" ;) Nekorunovaný mistr čistokrevného braku Albert Pyun má na svém triku velikou spoustu céčkových (s)hitů, a tak není divu, že když do svého hereckého ansámblu naverboval belgického baleťáka Van Damma, skončila jejich spolupráce neskutečnou "trapárnou" !! Postapokalyptickou budoucnost, tu já můžu, a tak jsem se celkem těšil na film s mistrem vysokých kopů, který mi kupodivu léta unikal, nakonec mi však bylo tak špatně, že Jean-Claudea nechci zase hodně dlouho vidět.. Cyborg určitě není až tak špatným filmem, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, byť otřepaným příběhem dnes již nikoho neohromí, sem tam nějaké nechutné brutalitě se tvůrci rozhodně nevyhýbají, tykají si s explicitou, celé to působí dost špinavě a depresivně, akce film nabízí taky poměrně mnoho, hlavní padouch Vincenta Klyna budí strach, leč všechny ty otravné flashbacky to celé hrozně brzdí, soundtrack Kevina Bassinsona mě naprosto znechutil již po pár minutách a přiznám se, že ta upocená Pyunova snaha vyvolat v divákovi dojem, jak ukrutně duchaplné béčko s přesahem to vlastně sleduje, mi prostě nedovolí jít s hodnocením objektivně výš ani o milimetr.. (25.08.2013)

Alber Pyun je sračkař první třídy a i když je Cyborg asi jeho nejlepší film, pořád to není nic víc než sračka. Velmi ehm "minimalistický" příběh, trapná režie, megashitovní hudba, naivní kulisy... No nevím, jestli měl Van Damme potřebu si takhle ničit pověst. Na druhou stranu je tam docela slušný zabiják, některé povedené kostýmy dají zavzpomínat na Mad Maxe 2 a závěrečný "epický" souboj se koná samozřejmě bez triček, v dešti a muž proti muži, tak jak to ma Jean-Claude rád a nezapomíná při tom ani na fanoušky, když háže svoje typické bojové ksichty. (Jo a vysvětlete mi prosím někdo, proč má sakra Van Damme pořád na hlavě tu šílenou bouli?) (05.07.2007)

Ale čistě z analytického hlediska za pět pěticípých, protože kdo viděl režisérský sestřih, musí obdivovat jak Pyunův neumětelský pokus o čisté evangelické umění, tak dovednost hollywoodských producentů udělat z tak nesourodého a mimózního materiálu koukatelné osmdesátkové béčko podle žánrového mustru. RESPEKT, CHLAPI! (08.03.2014)

Legendárnost nespočívá v obsazení Van Dammeho, ale ve zvláštní atmosféře filmu. Iluzi rozpadlé civilizace se daří režisérovi vyvolávat velice dobře i s nízkorozpočtovými prostředky, příběh je zvláštní, soundtrack perfektně dokresluje ponorust a záporák uvízne v paměti spíš než Van Damme. Dodnes se mi vybavuje závěrečná bitka u vraku auta. Příjemně strávený čas i po několikáté repríze. (02.06.2002)

Nejlepší film s tímto hercem... hercem... .... ...EHM.. CH... CHHHMM ...... CHÁÁÁCHÁÁÁ HÁÁHÁÁÁ... pardon.....UMPPFFFFF..CHHHH.... omlouvám se, to mi jen tak uniklo... No, ale zpět k vlastnímu filmečku. Viděl jsem jej poprvé, když mi bylo kolem patnácti a získal si mne urostlými drsně krásnými padouchy (a to nejsem ani gay, šmudlo), hlavně oči jejich šéfa stály za to (fakt nejsem), klasickou "postapokalyptickou" atmosférou plnou beznaděje, ale hlavně pomalým jednoduchým dějem a efektními záběry těch několika málo bojových exhibic navoskovaného Van Damma. To pomalé tempo, absence rádoby komických průpovídek, dobře načasované netrapné retrospektivní obrázky jednoduché kruté zápletky z hrdinových vzpomínek (dobrý člen rozvitý, že), výborná hudba a krátká stopáž mohou za můj nejoblíbenější film s tímto antihercem. ..........neboj, stále si uvědomuji, že jde o béčko, ale s velkým B v dobrém slova smyslu... (04.10.2005)