Posledný cisár

Zdlouhavá rozprava o životě císaře, který neměl zrovna na růžích ustláno. Rozprava, která se soustředí hlavně na jeho soukromí a změny politické situace v Číně, které jeho život ovlivnily, jsou zde spíš v pozadí. Film ukazuje císaře v několika různých a poměrně dost neobvyklých životních rolích, nejzajímavější na celém filmu jsou ale prostřihy do vězení, kde je vyslýchán. Dvou a půl hodinová Oscarová nuda. (01.07.2013)

Neveselý spektákel o živote večne uväzneného posledného čínskeho cisára. Od detstva mu vsugerovávali, že môže všetko. Takto nadobudnuté povýšenectvo a túžba vládnuť sa ale po niekoľkých dôrazných pribuchnutiach dverí slobody a poznania pred nosom všemocného vládcu zmenia na smutné uvedomenie si, že nezmôže fakticky nič. Ani naplnenie reálneho vládnutia v bábkovom štáte neprinesie očakávané plody. Zriedkavé okamihy šťastia a istá symbolika kontinuity zapôsobila na mňa tak, že som film nakoniec prijal s vnútorným zmierením a pokojom. Príbeh nabitý farbami a symbolmi je, okrem fascinujúcej vizuality v prvej polovici, zároveň úvahou o osude mocných v premenách času, zároveň všeobecným symbolickým vykreslením životnej cesty. Spracovanie si zaslúži veľké plátno kina. Veď ide o jedno z posledných nestupídnych spracovaní historickej témy v tak veľkoryso poňatom filme. (10.03.2005)

Trojhodinová história dejepisu so šikovným učiteľom-rozprávačom na mieste režiséra. Cisár je až do príchodu svojej prvej manželky tým najosamelejším mužom na svete a udalostiach za svojimi múrmi sa dozvedá, rovnako ako divák, iba sprostredkovane. Potom nastane zmena západne mysliaci chalan sa dostáva do sveta. Sklamanie však strieda sklamanie, každý si hrá na svojom piesočku a nedá sa veriť ani domácim, ani Japoncom. Podobný výživný exotický akademizmus, ako napr. Cesta do Indie alebo Indočína. (24.07.2017)

Na otázku: "Co je to velkofilm?" jsou v podstatě dvě odpovědi. První, trochu dehonestující, by zněla: "Třeba Gladiátor." Druhá, do které nezahrnete ty "popcornové", ale především filmařské a umělecké kvality, by mohla znít: "Poslední Císař." Bertolucci natočil výtečný biografický film, co do výběru námětu i jeho ztvárnění, počítaje v to vše od hudby až po herce, které do svého díla obsadil, a to vše oděl do hávu skutečně nevídaných rozměrů. Takže proč čtyři? Úcta v tomhle případě nepramení ze srdce a navíc to stačí vidět cca jednou za deset let - narozdíl třeba od Kunduna. (02.06.2006)

Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká. (18.08.2010)